15. září 2017 14:49

Máte doma elpíčka? Hýčkejte si je – jejich cena roste

Nejen zlaté cihly či nemovitosti, ale i vinylové desky mohou být investiční komoditou.

Podle údajů mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) vzrostly v roce 2016 celosvětové prodeje vinylových desek meziročně o 23,5 % (v ČR to bylo 57 %), píše Milan Dedera z Českého statistického úřadu v magazínu Statistika a my.

V posledních desítkách let se přístroje zprostředkující zvuk dramaticky proměnily. Od kotoučových magnetofonů a gramofonů přes walkmeny (kde je jim konec) až po celé audiotéky diskrétně ukryté na kartách v mobilních telefonech. Přesto na poškrábání náchylným vinylovým deskám neodzvonilo. Stačí navštívit web Music in Vinyl a můžete hodiny vybírat z nepřeberné řady nosičů.

Je libo desku Louis Armstrong plays W. C. Handy (přičemž W. C. není označení toalety, ale jméno amerického skladatele Williama Christophera Handyho, narozeného roku 1873 v americké Alabamě)? Tato deska z roku 1954 s celkem jedenácti skladbami se dá koupil za 22 dolarů. V porovnání s klasikou od Beatles, konkrétně Beatles Sealed Mono Promo Rubber Soul 1965 jde o směšnou částku. Zmíněné beatlesovké elpíčko má aktuální cenu 5000 dolarů, což při přepočtu k aktuálnímu kurzu znamená 109 750 korun. A jeho cena bezesporu v čase poroste.

Zemři a staneš se slavným

Úmrtí slavného zpěváka vždy zvedne prodej jeho desek, neboť je jasné, že další už nenahraje. Pokud se jedná o skutečně celosvětovou star, tak dojde k oživení zájmu i o jeho starší věci, sběratelé často začnou horečně kompletovat diskografii. Jedná se hlavně o evropské, zejména britské fanoušky, v Americe není trend tak dramatický. British Phonography Industry to dokládá čísly: v roce 2016 se prodalo nejvíce vinylových desek od roku 1991. Logika věci velí předpokládat, že ti, kdo si je koupili, by měli mít gramofon, na kterém si je přehrají. Prudký růst zájmu o klasické gramofonové desky neznamená jen vydávání reedicí, ale i čilý obchod s už „použitým“ zbožím. Důkazem budiž Bowie, jenž zemřel 10. ledna 2016, a odstartoval tak enormí zájem o jeho alba. Je ironií osudu, že to poslední vyšlo pouhopouhé dva dny před jeho skonem.

Polyvinylchlorid, zkráceně vinyl

Úplně první gramofonové desky měly průměr 12 cm a byly vyrobeny z tvrzené pryže. Frekvence otáčení desky při reprodukci byla u prvních gramofonů 70 ot/min. Tvrzená pryž byla později nahrazena šelakovou hmotou, která měla tu výhodu, že se dala lisovat, což znamenalo možnost sériové výroby mnoha gramodesek lisováním z jedné matrice. První desky neměly ani středovou etiketu v takové podobě, jak ji známe dnes, a měly záznam pouze po jedné straně. Teprve v roce 1905 se objevily desky se skladbami nahranými po obou jejich stranách.

Polyvinylchlorid (PVC) pro výrobu gramofonové desky byl vůbec poprvé použit roku 1931. Tehdy americká nahrávací společnost RCA Victor vydala řadu gramofonových desek s názvem „Program transcriptions“ („Záznamy vystoupení“). Tyto desky z PVC již měly průměr 30 cm (12") a byly nahrány rychlostí 33⅓ ot/min, stejně jako pozdější dlouhohrající (LP) desky. Drážka měla sice ještě stejnou šířku jako soudobé desky šelakové, byla však mělčí a drážková rozteč byla také užší. To vše umožnilo výrazné prodloužení délky záznamu. Pro prodejní neúspěch (potřeba gramofonu s nižšími otáčkami, světová hospodářská krize) však byla výroba těchto desek po pár letech ukončena.

His Masters Voice

Obrázek psa poslouchajícího gramofon se ve své době pro mnohé stal synonymem pro nahrávací průmysl? Léta se vedou se spory o to, jakou rasu vlastně zastupuje. Foxteriéra? Jack Russel teriéra? Směsku, v níž kolují geny bulteriéra? Pes jménem Nipper (1884–1895) se stal několik let po své smrti ikonou. Z pohledu laika šlo o pěknou mrchu, Nipper totiž byl klasickým "lýtkařem" jdoucím po nohách návštěvníků. Jeho poslední majitel, Francis Barraud, jej zdědil (dá se předpokládat, že šlo o nechtěné dědictví) spolu s fonografovými válečky s hlasem původního majitele a Francisova bratra, Marka Henryho Barrauda.

Když si z fonografu pouštěl hlas zemřelého, zareagoval i Nipper, kterého hlas jeho pána, a obrazně řečeno "hlas ze záhrobí", velmi zaujal. Tři roky po Nipperově smrti Francis namaloval dnes už slavný obraz "Pes při pohledu na fonograf a jeho poslechu" a 1. února 1899 podal žádost o zaregistrování malby coby autorské dílo. Následně se upravený obrázek (fonograf nahradil gramofon) stal úspěšnou ochrannou známkou hned několika společností ze sféry hudebního průmyslu. Známka byla zaregistrován 10. července 1900 a ceny původních „desek s Nipperem“ se šplhají do nadoblačných výšin.

Text: Topi Pigula

Topi Pigula

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom