Slavná Maslowova pyramida potřeb funguje jinak, než si myslíte, a nevytvořil ji Maslow

Takzvaná pyramida potřeb od amerického psychologa Abrahama Maslowa patří mezi nejznámější psychologické koncepty, které se dostaly i hluboko do laického povědomí. Jedná se o jednu z klíčových myšlenek humanistické psychologie, jež na první místo staví zdravý rozvoj člověka a naplňování jeho individuálních možností. Už od svého uvedení ve 40. letech minulého století se Maslowem prezentovaná hierarchie lidských potřeb stala velmi vlivnou a inspirovala jak jednotlivce, tak i spoustu výzkumných snah. I takto ušlechtilá myšlenka však byla zneužita.

Překroucení myšlenek

S pyramidou potřeb se totiž často pojí hned dvě zásadní nepochopení, jež Maslowovu smysluplnou práci posouvají někam, kde ji syn ukrajinských emigrantů jistě vidět nechtěl. Zaprvé, on sám charakteristickou pyramidu nikdy nenakreslil ani se o tomto specifickém tvaru nikde ve svých pracích nezmiňoval. Ať už se podíváme do často citovaného článku z roku 1943, kde Maslow začal svůj koncept rozvíjet, nebo do mnohem komplexnější knihy Motivation and Personality z roku 1954, nikde žádnou takovou vizualizaci nenajdeme. Maslow hovořil jen o tom, že průměrný člověk má podle něj nasyceno 85 % fyziologických potřeb, 70 % potřeby bezpečí, 50 % potřeby lásky, 40 % potřeby uznání a 10 % potřeby seberealizace. Což je tedy úplně jiná interpretace nežli znázorňování důležitosti a návaznosti jednotlivých kategorií potřeb dle struktury pyramidy.

Když tedy za Maslowovou pyramidou nestál sám Maslow, tak komu ji máme připsat? Kořeny tohoto pojetí zřejmě sahají do 60. let, kdy začali Maslowovu teorii přebírat různí konzultanti a manažeři, kteří s ní následně pracovali svým vlastním způsobem – pro účely komerčního seberozvoje. Čímž se dostáváme ke druhému problému, jenž se s tímto univerzálně uznávaným konceptem pojí. Hierarchii potřeb totiž vzali za svou především firemní psychologové, kteří se vezli na ideologii převažují v USA 60. let. V té přitom dominoval individualismus, nacionalismus a kapitalistický pohled na svět.

Příznivce bující byrokracie a „tradičních amerických hodnot“ zaujala nejvyšší úroveň Maslowovy hierarchie – totiž potřeba seberealizace, sebeaktualizace. Tento vrchol pomyslné pyramidy zahrnoval růst jedince, naplňování jeho schopností a snahu být tou nejlepší verzí sebe samého. To je pochopitelně přístup, který se koučům a odborníkům na egoistický seberozvoj velmi zamlouval, neboť zdánlivě zdůrazňoval nadřazení svých potřeb nad potřeby ostatních, sebeuplatnění jako nejvyšší metu každého lidského snažení.

Jsme v tom společně

Tuto možnou interpretaci si uvědomoval i sám Maslow, který v roce 1966 napsal, že sebeaktualizace se netýká jen izolovaných potřeb jedince, nýbrž úzce souvisí i s naplňováním potřeb jeho okolí. Dobro druhých lidí musí být v rovnováze s dobrem samotného člověka. Vždyť právě humanistická psychologie se rodila především z bolestných zkušeností druhé světové války. Maslow se snažil dát jasně najevo, že když společnost vytváří dostatečně vhodné podmínky pro růst jedince, tento spokojený jedinec by se měl svému okolí následně odvděčit tím, že se o své štěstí podělí.

Ačkoli se tedy můžeme dohadovat, nakolik je Maslowova hierarchie potřeb stále aktuální a přesně vypovídající o současné společnosti, měli bychom si uvědomit, o jak citlivě budovanou teorii se jedná – a nenechat se zmást pochybnými interpretacemi, jež zastírají hluboce humanistické poselství, za něž Maslow bojoval.