Ironmanovské brnění pro vozíčkáře je tady! Umožní jim chodit

Steven Sanchez přijel na svém vozíku od sídla SuitX’s Berkeley v Kalifornii. O půl hodiny později vstal a začal chodit pomocí exoskeletu v ceně kolem 40 000 dolarů. Tak jeho nešťastný příběh se šťastným koncem shrnuje MIT Techology Review.

Nešťastný skok do vody, pád z kola nebo úraz při lezení na skalách, to jsou jen tři případy, které vedly k poranění míchy a z mladého člověka plného elánu se stal vozíčkář ochrnutý od pasu dolů. Naděje umírá poslední a přichází, v tomto případě doslova, z armádních kruhů. Není to poprvé, co vynálezy původně určené pro armádu, našly své uplatnění v civilním životě. Na světě už existuje exoskelet určený vojákům pod obchodní značkou HULC (Human Universal Load Carier) umožňující nést až 100 kg výstroje bez viditelnější námahy. Jenže vozíčkář neunese ani sám sebe.

University of California, konkrétně Berkeley's Robotics spolu s Human Engineering Laboratory to hodlají změnit. Myšlenku vojenské „výstroje“ přetvořili vědci v pomůcku pro handicapované lidi s cílem zlepšení kvality života. Exoskelet Phoenix, pojmenovaný po bájném ptákovi, jenž povstal z vlastního popela, je poháněný dvěma nastavitelnými elektromotory umožňujícími kývavý pohyb při chůzi. Uživatelé mohou ovládat pohyb každé nohy zvlášť a jít rychlostí až 1,1 mil (cca 2 km) za hodinu. Akumulátor umístěný v batohu má výdrž až osm hodin. "Nemůžeme vyléčit samotné postižení, ale můžeme zmírnit sekundární důsledky zranění či druhotné následky způsobené dlouhodobým sezením. Dokážeme zlepšit kvalitu života," říká vedoucí projektu profesor Homayoon Kazerooni, který má s tímto typem projektů rozsáhlé zkušenosti, neboť Phoenix není prvním exoskeletem, na jehož vývoji se podílel. Už v roce 2000 začal pracoval na projektu financovaném Defence Advanced Research Project Agency, což je agentura amerického ministerstva obrany podporující pokročilé vojenské projekty. Následně začal bádat nad civilním využitím vnější kostry, což je jen český ekvivalent slova „exoskelet“. V roce 2011 jejich vynález pomohl berkleyskému důchodci Austinu Whitneyovi, který zůstal po autonehodě v roce 2007 upoután na invalidní vozík.

Phoenix se aktuálně stal novinkou na trhu a v současnosti je nejdokonalejším pomocníkem tohoto typu. Díky své nízké váze necelých 12,5 kg, nastavitelnosti pro různé typy postav, snadné ovladatelnosti i dlouhé výdrži baterií se stal nadějí pro lidi upoutané na invalidní vozík. Ačkoli cena 40 000 dolarů je vysoká, pořád je nižší, v některých případech až o polovinu, než minulé modely. Profesor Kazerooni se aktuálně snaží vyvinou exoskelet, který by byl vhodný pro děti.

Přes všechny klady není Phoenix ideální pro všechny příležitosti. „Pokud budete potřebovat zajít do pekárny vzdálené 10 minut chůze, pravděpodobně použijete svůj invalidní vozík. Jen samotné oblékaní do exoskeletu zabere dost času," říká Volker Bartenbach, výzkumný pracovník ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu (Eidgenössische Technische Hochschule Zürich). Steven Sanchez už na vlastní kůži ví, že pohyb díky Phoenixu je možný, ostatně sám je jeho velkým propagátorem a jak ukazuje jeho fotografie pod římským Koloseem, umožňuje mu se radovat ze života i cestování. Zároveň se jeho používání stalo každodenním cvičením zabraňující prosezeninám, vředům a pomáhá svalům neochabovat. Phoenix je dalším z důkazů, že válečné vynálezy nemusí zůstat jen ve vojenském sektoru. Válka vyrábí invalidy a vojenský výzkum se snaží navrátit jim zpět radost ze života. A možná si i zahrát fotbal.

Text Topi Pigula