Exorcismus: vymítání ďábla v Česku. Máme své exorcisty!

Exorcisté (vymítači) nastupují

Člověk posedlý ďáblem znamenal pro (nejen) středověkou církev výzvu, neboť pro jeho „dobro“ bylo nutno jak tělo, tak duši tohoto jevu zbavit. Do procesu vstoupil exorcista – tedy vymítač ďábla. Proces trvající měsíce i roky by pomocí modliteb a sakrálních pomůcek měli provádět pouze biskupové nebo k tomu pověření kněží.

Dnes, s postupem nových poznatků, se církev začala k exorcismu stavět zřetelně opatrněji. Přece jen je dobré nejprve provést psychiatrické vyšetření a vyloučit vliv psychotropních látek. Když jsou vyloučeny všechny tyto možnosti, pak teprve může vymítání ďábla začít. Opatrnost je namístě, vždyť za údajným posednutím démony se často může skrývat závažné psychické onemocnění či pouhá lidská snaha o zviditelnení se. Přesto nezůstal exorcismus záležitostí středověkého církevního dogmatu, ale přetrval až do současnosti a v některých oblastech je neustále populární. Například v Polsku před nedávnem začal vycházet měsíčník Exorcista.

Schizofrenik posedlý ďáblem?

Racionálně je těžké posedlosti ďáblem uvěřit. Nikomu se nepodařilo stoprocentně prokázat, že by na naše chování měla vliv nějaká tajemná vnější síla. Právě proto sociální odtažitost, neschopnost projevu emocí, halucinace a další příznaky jsou dnes léčeny antipsychotiky a neuroleptiky, svou roli v léčbě mají i erudovaní psychologové a psychiatři.

Asi nejbližším psychickým onemocněním, kterým se dá údajné posednutí ďáblem vysvětlit, je schizofrenie. Vysoká hladina dopaminu v mozku a přemíra stresu či emocionální strádání mohou člověka donutit uzavřít se do svého světa, kde používá vlastní logiku a trpí paranoidními představami o sobě i o světě. Je doslovně přesvědčen o vlastní pravdě a nedá se mu nijak vyvrátit. V takovém případě, když uvěří, že je posedlý démonem, změní své chování. Stačí připomenout některý z hollywoodských trháků, v němž postižený přehnaně reaguje na svěcenou vodu, krucifix i samotnou modlitbu.

A právě ty jsou u schizofrenika nebo člověka trpícího bipolární poruchou či bludem o své posedlosti na místě. Často k bludům nemocného člověka patří i představa, že mu lidé nabízející pomoc chtějí ublížit. A v rámci pudu sebezáchovy vyvine neuvěřitelnou sílu a může svému okolí nevědomě ublížit. Stejně jako u jiných psychických onemocnění se může dotyčný jedinec chovat normálně, než opět upadne do stavu, ve kterém se nedokáže kontrolovat. Většinou se tento stav nemocného dá stabilizovat a v případě schizofreniků se třetina z nich úplně vyléčí a vrátí do běžného života.

Kde věda nestačí

I když je psychiatrie na vysoké úrovni, stále si s některými případy poradit nedokáže. Připomeňme si asi nejznámější případ exorcismu ze sedmdesátých let. Mladá dívka Anneliese Michel ve svých 14 letech začala trpět poruchami chování, na jaké jsme zvyklí právě u schizofreniků. Mnohokrát se při záchvatu svíjela v křečích a jednou si prokousla jazyk. Na základě tohoto chování jí byla dianostikována epilepsie. I přes podanou medikaci se přidaly další příznaky.

Mezi ně patřily děsivé vize samotného Satana, dlouhé hodiny křičela cizími jazyky, které se nikdy předtím neměla příležitost naučit. Samotné nesmyslné mumlání je u psychicky nemocných jedinců normálním jevem, ale co když věty dávají smysl? Anebo když knězi pokládajícímu otázky v latině latinsky odpoví? Tento případ i přes provedený exorcismus nedopadl dobře. Dívka zemřela podvyživená a absolutně vyčerpaná na zápal plic.

Jak jsme již zmínili, mohla mít utkvělou představu, že je posedlá a trpět kombinací psychických poruch. Tomu by naznačovalo i její nepříjímání potravy. Tvrdila, že jí to démoni zakázali. Ale nevysvětluje to její mluvu v latině, natož levitaci nad postelí, kterou mnoho svědků potvrdilo.

Mozek je velmi složitým orgánem, který i přes velký pokrok věda nedokáže plně obsáhnout. Buď nejsme ještě na dostatečně vysoké úrovni v této oblasti vědy, nebo je na čase si přiznat, že na nás mají vliv i věci mimo naše chápání. Exorcismus je v dnešní době na vzestupu a v České republice má každá z osmi diecézí přiděleného exorcistu. Dokonce vznikají i necírkevní spolky nabízející podobnou pomoc.

Text: Vít Kosina