Co bylo cílem hnutí chartistů v roce 1838?

Slovo charta je dnes citováno ve spojitosti s výročím publikování Charty 77 a následného zatýkání, vyšetřování a perzekuování jejich signatářů. Málokdo ale ví, že existovalo mocné evropské chartistické hnutí mimo českou kotlinu.

Zatímco počet českých signatářů byl nevelký, ale dopad Charty 77 obrovský, ve Velké Británii tomu bylo jinak. Chartisté, politické hnutí existující v letech 1837–1857, bojovali za politické a volební reformy v tehdejším britském království.

Co chtěli britští chartisté

Na první pohled, tedy bráno očima občana vyrůstajícího v současném demokratickém systému, nepožadovali nic extrémně nesmyslného. Například šlo o to, aby hlasovací právo mohl získat každý muž starší jedenadvacet let (včetně), který není léčen pro psychickou poruchu a nebyl trestán, či požadavek tajného hlasování pro ochranu voličů. Jeden z požadavků byl i ten, aby poslanec bral za svou práci plat. Důvodem bylo, aby mohl jít kandidovat i podnikající či živnostník, jenž by svou obživu v případě zvolení musel opustit. Takovýto požadavek by totiž otevřel šanci na zvolení kandidátům z mnohem širších vrstev.

Representation of the People Act 1832

Tak jako se čeští chartisté odvolávali na podpis tehdejšího Československa v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách, kterým měla být v ČSSR zajištěna občanům základní lidská a občanská práva, tak se britští dělníci odvolávali na Representation of the People Act z roku 1832 týkající se změn volebního systému v Anglii a Walesu. Mezi dělníky vzniklo poměrně široce podporované hnutí, podepisovaly se petice a demonstrovalo na ulicích.

„Úřady sledovaly tuto kampaň s velkým znepokojením, a některé z majetných tříd došly k přesvědčení, že chartisté touží po revoluci, přestože vůdcové hnutí vždy zdůrazňovali svůj závazek k pokojnému protestu,“ komentuje britská BBC tehdejší události na svých stránkách. Faktem je, že malé volební obvody byly v silném vlivu vlastníků půdy, takže svou roli sehrál i strach z boháčů. Samotné hnutí zaniklo po 19 letech, ale mělo zásadní vliv na další rozvoj demokracie na britských ostrovech.

Charta není hnutí, ale listina

Co to vlastně charta je? Nejedná se o hnutí, ale o listinu zásadního významu, obvykle zaručující určitá práva a privilegia. Za jednu z prvních je považována Magna charta libertatum nebo také Velká listina práv a svobod z roku 1250. Jednalo se o zcela převratnou listinu, která nebývalým způsobem omezovala některé panovníkovy pravomoci například tím, že vyžadovala respektování zákonných procedur. Výslovně vyjmenovávala některá práva jeho poddaných, z nichž nejdůležitější bylo právo odvolání se proti nezákonnému uvěznění. Atlantická charta z roku 1941 prohlásila za cíl války svobodu všech národů a Charta 08 vyjadřovala nesouhlas se stávajícím politickým režimem v Číně.

Text: Topi Pigula