Byli naši pradědové rytíři kruhové stolu? Není to vůbec vyloučené!

Na první pohled zní tato teorie zcela šíleně – a přiznáváme, že není ani široce sdílená současnou historickou vědou. Ale stejně stojí za zmínku, už jen proto, že ukazuje, jak málo toho ve skutečnosti o raném středověku víme a jak zajímavá doba to byla. A jak už tehdy se míchala, mísily a potkávaly národy z celého světa…

Rytíři kruhového stolu nebyli Anglové ale Sarmati. To je základ teorie, kterou už v 80. letech 20. století proslavil známý historik Scott Littleton. Vycházel z několika poměrně logických předpokladů a historických faktů.

Na přelomu letopočtu se do východní Evropy dostávaly sarmatské kmeny, které bojovaly proti Římu. Když byli poraženi, musela se řada Sarmatů Římu podvolit – a protože byli opravdu obávanými válečníky, stávali se členy římského vojska. Roku 175 poslal například Řím do Británie asi 5000 Sarmatů, kteří měli chránit Hadriánovu zeď. Vyslal je tam císař Marcus Aurelius a měli základnu u dnešního Ribchesteru, tehdy to bylo Bremetennacum.

Je možné, že římský důstojník Artuš mohl velet skupině sarmatských jezdců a vzpomínka na ně se pak přelila do anglických legend, až z toho vznikly legendy o králi Artušovi? Podle Littletona a dalších historiků to není zdaleka vyloučené. Indicií je totiž více, především v mytologii, ale také ve válečném umění.

Sarmatské legendy se mohly promítnout i do legend o Artušovi. Sarmati byli například až nezdravě fixováni na své meče – jejich láska k těmto zbraním se dá srovnat snad jen s obdivem samurajů k jejich katanám. Základem sarmatského uctívání mečů bylo to, že meče byly zaražené do země v centru vesnice. Nepřipomíná vám to trošku artušovskou legendu o meči v kameni?

Zajímavou sarmatskou tradicí spojenou s mečem byla podle římských historiků i smrt válečníka. Když sarmatský válečník zemřel, měl zahodit svůj meč do vody – což je zase hodně podobné tomu, když Artuš vracel svůj Excalibur jezerní víle…

Typickým „erbovním“ znakem sarmatských kmenů byli draci – na předním východě symbol značně rozšířený, v Římě a starověké Británii naopak prakticky neznámý. A s jakým zvířetem je Artuš přezdívaný také Pendragon, spojovaný? Ano, s drakem. Že by další ukázka sarmatské tradice?

Kdo vlastně byli Sarmati?

Jde o jednu z polozapomenutých kultur konce starověku. Na to, jak málo toho o nich dnes víme, byli ve své době velmi významnými hráči. Nejstarší Sarmati sídlili v 6. století př. n. l. v povodí dolní Volhy. Vedli kočovný nebo usedlý život na pomezí mezi dnešní Moldávií, Ukrajinou, Polskem a pobřežím Černého moře. Postupně se šířili na východ do oblasti Aralského jezera, přes Kazachstán až k Altaji na jižní Sibiří a na jih k severním svahům Kavkazu. Stopy po jejich pobytu byly odhaleny zejména u přítoků Dněstru, Dněpru, delt Amudarji i Syrdarji, v povodí Volhy, Samary a na Uralu.

Sarmati byli především kočovní nebo polokočovní pastevci, ale některé populace žily i usedle. Kočovní Sarmati nezakládali stálé osady, žili v jurtách, umístěných na vozech, chovali koně, skot i ovce, s nimiž kočovali stepí. Usedlí Sarmati byli méně početní.

Sarmatští válečníci bojovali většinou jako tzv. katafrakti neboli clibanarii, tedy těžká jízda, vyzbrojená kopími a dlouhými meči. Jezdci používali nejčastěji destičkovou, koženou nebo kroužkovou zbroj a žebrové přílby. Podle Pausania vyráběli destičkovou zbroj z koňských kopyt. Na rozdíl od těžké jízdy jiných tehdejších vojsk (Peršané, Číňané, Římané aj.) nepoužívali ochrannou zbroj pro koně. (wiki) Ano, Sarmati byli svým stylem válčení hodně podobní tomu, jak vypadala klasická středověká rytířská jízda – a jak legendy popisují Artuše a jeho rytíře!

Kam zmizeli Sarmati?

Neschovali se, vymřeli… Ale nevymřeli úplně, jen podlehli tlaku jiných kmenů, které se dostávaly na jejich území. Oslabení neustálými válkami s Římem, nedokázali Sarmati vydržet tlak slovanských kmenů, jež pronikaly ve stále větších počtech na jejich území.

Podle historiků i genetiků ale Slované Sarmaty nevyvraždili, spíše se s nimi smísili – a také od nich zřejmě přebrali nejen část genetické výbavy, ale také některé prvky kulturní. Právě území, které Slované vzali Sarmatům, se posléze stalo onou slavnou pravlastí Slovanů, odkud pak expandovali do Evropy… Pokud tedy byli Sarmati opravdu slavnými rytíři kruhového stolu, v žilách nás všech nyní koluje kapička jejich krve. A když ne, tak se taky nic neděje – alespoň jste se právě dozvěděli něco zajímavého o téměř zapomenutých dějinách hodně temných časů.