Bakterie jsou továrnou na výrobu antibiotik!

Antibiotika patří mezi nejčastěji předepisované léky. Až v 50 % případů jsou ale předepisována zbytečně Zdroj: Thinkstock

Nadužívání antibiotik je spojováno s rezistencí bakterií vůči těmto léčivům. Jenže některé bakterie si dokážou antibiotika samy vyrábět. A nebojí se je použít.

Lidstvo má problém s bakteriálními onemocněními a řeší je pomocí antibiotik. Někdy spíše než na léčbu to podle masivního nasazení léků vypadá na totální vyhlazovací válku. Jenže antibiotika patří do arzenálu samotných bakterií.

„Tetracykliny produkované houbami rodu Streptomyces jsou deriváty částečně hydrogenovaného naftacenu. Jedná se o antibiotika se širokým spektrem účinků. Působí proti grampozitivním i gramnegativním baktériím, spirochetám, rickettsiím a chlamydiím,“ píše se v učebnici farmakochemie z pera F. Hampla a J. Palečka. Pilné bádání na poli boje antibiotik a bakterií přineslo nečekanou žeň objevů. Daniel Rozen a Gilles van Wezel z univerzity v Leidenu změřili aktivitu třinácti různých typů antibiotik z výbavy bakterií rodu Streptomyces.

"Ty jsou schopny produkovat antibiotika, ale nebudou to dělat automaticky. My hledáme způsob, jak v nich produkci antibiotik vybudit. Jde o to nalézt správný způsob jejich stimulace. Tento výzkum ukazuje, že cestou může být jejich pěstování za přítomnosti konkurenčních kmenů,“ píší ve své odborné zprávě. Jejich výzkum je v současnosti vzhledem k narůstající rezistenci velmi aktuální. Bakterie, které žily v prostředí chudém na živiny, začaly produkovat mnohem více „antibiotické“ ochrany, když se v okolí objevily konkurenční kmeny bakterií. Pokud bychom chtěli použít lidský slovník, tak to vypadalo, jako by si bakterie aktivně bránily své potravinové zdroje i za použití chemických zbraní.

Navíc počítačové simulace ukázaly, že naopak v prostředí bohatém na živiny jsou bakterie schopné mnohem větší „spolupráce“ spočívající ve vytváření dalších bakteriálních variant. To z hlediska nebezpečí bakteriálních onemocnění není příliš dobrá zpráva, ale příroda si na „dobré a špatné zprávy“ nehraje. Gilles van Wezel je profesorem molekulárních biotechnologií a výsledky výzkumu má v plánu aplikovat při výzkumu dalších léčiv, což je v některých případech desítky let trvající proces. Od základního výzkumu, přes laboratorní testy, testy na zvířatech, následně lidských dobrovolnících. Během všech fází může dojít ke zrušení výzkumu. Ovšem bez základního výzkumu, prvotního postřehu daného do souvislosti, by však žádný výzkumný proces odstartován nebyl. Stačí vzpomenout na Flemingovy „plesnivé“ misky.

Farmakologické bádání může vést až vývoji nových léků. Ale i přesto stále zůstává palčivá otázka. Nebude v té době bakteriální rezistence vůči antibiotikům tak velká, že antibiotika budou mít, podobně jako třeba pouštění žilou, mít svůj léčený zenit za sebou a budou, stejně jako zmiňované přikládání pijavic, na okraji zájmu? Jakákoli spekulace by ale neměla brzdit vědecký výzkum, zejména ten základní, byť současná „zrychlená“ společnost očekává hmatatelné a nejlépe komerčně zhodnotitelné výsledky v co nejkratším časovém horizontu. Objev další možné obrany proti bakteriím pomocí antibiotik je malým krokem ve výzkumu, ale může být velkým skokem v budoucí léčbě. Ale na to si budeme muset počkat. Možná i desítky let.

Text Topi Pigula