Archeologové na stopě Noemovy archy: Co našli?

Ararat vysoký 5137 metrů není nedobytnou horou, běžně se na jeho vrchol dělají turistické výstupy. „Deset z mých čtrnácti klientů se letos na vrchol dostalo. Tentokrát jsem kvůli zranění mezi nimi nebyl, ale to mi nevadí. Už mám tenthle zážitek za sebou díky minulým výpravám,“ říká David Hainall, průvodce cestovních kanceláří a zakladatel agentury Foto-trip.

„Není to hora nebezpečná, ale jako u každého velehorského výstupu jisté riziko hrozí. Třeba v podobě prudké změny počasí nebo z nepříjemností výškové nemoci plynoucích z žádné nebo nedostatečné aklimatizace. I na počátku léta můžete na Araratu pěkně promrznout,“ upřesňuje a zároveň shrnuje své zkušenosti. Jeho slova potvrzují i meteorologické údaje. I uprostřed léta totiž lze na vrcholu zažít teploty hluboko pod bodem mrazu.

Potopa světa se jako mýtus traduje v mnoha kulturách světa. Její biblický výklad tvrdí, že „zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.“ Ušetřen byl jen Noe s rodinou a zvířaty, které nalodil na archu. Obyvatelé archy měli následně znovuobydlit svět. Když po čtyřicetidenním lijáku a stopadesáti denních záplavách vody klesly, dotkla se pevné země i loď. Bible praví, že „sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu“. Rozměry archy známe, její délka měla být tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. Měla mít světlík a celkem tři paluby. Ne vždy mají archeologové tak konkrétní údaje.

Bible sice není zrovna kvalitní literaturou faktu, nicméně zmínka o místě přistání stačila k tomu, aby se na Ararat vydalo několik expedic s cílem najít místo přistání mýtického zachránce všeho živého. V roce 2010 to vypadalo, že se nález bájného plavidla potvrdil, dokonce i Česká televize vydala zprávu s titulkem „U Araratu nalezena Noemova archa“. Moderátor ve vysílání byl poněkud opatrnější, než tvůrce titulku.

„Skupina čínských a tureckých evangelických průzkumníků tvrdí, že má nové důkazy o existenci pozůstatků Noemovy archy pod vrcholem hory Ararat. O pravosti nálezu badatelé nepochybují,“ říkal, když se zpráva dostala do vysílání. „Jsme si jisti, že tyto dřevěné segmenty patří Noemově arše,“ tvrdil vedoucí tureckého týmu, geolog Ahmet Ertugrul. O pravosti nálezu neměl nejmenších pochyb. Zvláštní je, že ho nenapadlo množství druhů, které by se na arše mělo nacházet. Biologové světovou diverzitu (nezapomínejme, že mělo jít o potopu světa) odhadují na více než sto milionů druhů zvířat. Co se nakonec ze senzačního objevu vyklubalo? „Archu“ vynesla na světlo v roce 1948 série zemětřesení a je k vidění dodnes. Dokonce se z ní stala svého druhu turistická atrakce. Pokud se k ní chcete vydat i vy, vykročte po hlavní silnici z tureckého Dogubayazitu směrem k íránské hranici. Za vesnicí Telceker odbočte po nepříliš udržované silnici směrem k jihu.

Jak to je aneb kde zůstala archa?

A nebo se zeptejte, místní rádi poradí. „Útvar nazývaný a někdy považovaný za Noemovu archu se nalézá ve východním Turecku u vesnice Telceker zhruba 2 km od íránské hranice. Leží v obrovském proudovém sesuvu, který je asi 3 km dlouhý, až 400 m široký a sestupuje zhruba o jeden výškový kilometr.“ Původně se jednalo o rozevřenou puklinu mající zdánlivě tvar lodního trupu. Do ní se dostal geologicky odolnější materiál, který byl následně vypreparován erozí. V roce 1960 se turečtí vojáci pokoušeli i za pomocí trhavin získat další informace a pravděpodobně i artefakty, které by se daly zpeněžit.

Následovaly další expedice, nicméně věrohodnost nálezu, byť se o to některé interpretace snažily, se nepotvrdila. Dřevo se buď neukázalo být dřevem, nebo šlo o třetihorní fosilizované dřevo, což se časově s Noemovým příběhem míjí o desítky milionů let. Mýt zůstal mýtem, ale díky zvláštní souhře přírodních okolností (sesuv, sedimentace, eroze, různá odolnost materiálů) je maličký kousek světa o něco lépe probádán.

Text Topi Pigula, foto David Hainall a wikipedie