Američané v Guatemale záměrně nakazili pokusné osoby syfilidou

Lues neboli příjice

„Kdyby se mě někdo zeptal, která z chorob je nejničivější ze všech onemocnění, znal bych bezpodmínečnou odpověď. Co tu po několik let beztrestně zuřilo... Jaká nákaza tak napadá celé tělo, tak odolává lékařskému umění a tak krutě mučí pacienta?“ vyjádřil se v roce 1520 na adresu příjice Desiderius Erasmus. Syfilis doprovází lidstvo po staletí, ale léčitelná začala být až s nástupem antibiotik. Tuto infekční, pohlavně přenosnou chorobu má na svědomí bakterie – spirochéta Treponema pallidum, u níž je člověk jediným hostitelem. Přenos je chronicky známý – pohlavní styk, ať už vaginální, anální či orální, ale spirochéta se do krevního oběhu může dostat i skrze drobná poranění na kůži nebo sliznici. Vzácnější, ale o to nebezpečnější je nákaza plodu v těle již nakažené matky. Dnešní léčba spočívá v nasazení antibiotik, ale pokud se dlouho ignorují příznaky, nemoc napadá vnitřní orgány včetně mozku. V minulosti jsme psali například o V. I. Leninovi, který syfilidou trpěl. Ale nebyl to jediný státník, takto postižených byla celá řada.

Syfilida likviduje armády

Americké úřady měly s „válečnou“ syfilidou své zkušenosti bez ohledu na fakt, zdali se vojáci nakazili v Tichomoří či na evropském válčišti. „V americké armádě během první světové války byla syfilida druhým nejčastějším důvodem pro propuštění a byla zodpovědná za propuštění více než 10 000 mužů,“ píše Journal of Military and Veterans' Health. Po 2. světové válce nikdo netušil, že za dvě desítky let přijde vlna ve Vietnamu nakažených mladíků. V případě experimentů na území jiného státu, vlastně jen pod americkým „dozorem“, by se leccos dalo utajit, popřít nebo alespoň rozmlžit.

Pokusy v zemi obklopené stromy

Název Guatemala pochází od indiánského slova v nahuatlu Cuauhtemallan a znamená místo (země) obklopené stromy (lesy). Název je to přiléhavý, neboť téměř polovinu státu pokrývají tropické lesy. Po skončení 2. světové války se Guatemala se Spojenými státy americkými shodly na tajném projektu, jenž se spustil v roce 1946 právě ve Střední Americe. Důvod je nasnadě – něco podobného se v zemi „vítězného“ prezidenta Harryho S. Trumana nemohlo „rozjet“. Stačil by neparný únik informací (a ten hrozí vždy) a škody na veřejném mínění by byly nedozírné. Navíc tajně nakazit americké občany, bez ohledu na to, že se jednalo o vězně, prostitutky či duševně nemocné, bylo prostě nepředstavitelné. Vedoucím lékařem, mající „dozor“ nad celým experimentem, se stal John Charles Cutler, jenž za sebou už zkušenost s podobným projektem měl, jen místo příjice byly pokusné osoby nakaženy kapavkou.

Lze omluvit jejich jednání, které mělo za cíl testovat nový lék – penicilín? Výsledek se ukázal správný, ovšem cesta k němu vedoucí byla velmi, velmi neetická. "Přestože se tyto události vyskytly před více než 64 lety, jsme rozhořčeni, že takový trestuhodný výzkum se mohl stát pod rouškou veřejného zdraví. Hluboce litujeme toho, že se to stalo a omlouváme se všem jednotlivcům, kteří byli postiženi takovými odpornými výzkumnými praktikami," uvedla americká legislativa v rioce 2010 ve svém omluvném prohlášení.

Bude to mít pokračování?

Jakmile vyšly tyto praktiky najevo, Guatemala odsoudila tento experiment jako zločin proti lidskosti a nechala se slyšet, že bude zkoumat důvody, které by umožnily celý případ předložit před mezinárodní soud. "Prezident Alvaro Colom považuje tyto pokusy za zločiny proti lidskosti a Guatemala si vyhrazuje právo odsoudit je na mezinárodním soudu," stálo ve vládním prohlášení. Akce samozřejmě podpořily organizace zabývající se lidskými právy. Celkem bylo nákaze vystaveno 696 mužů a žen, a přestože všem byl následně podán penicilín, není jisté, zdali se všechny podařilo vyléčit. Fakt, že studii financovala mimo jiné i Pan American Health Organization, je v souvislosti se záměrnou nákazou spíše ironický.

Profesorka Susan Reverby z Wellesley College v Massachusetts připomněla podobný případ ze šedesátých let minulého století, neslavnou studii Tuskegee, která byla postavena na záměrně neléčených černoších. Jak dopadl šéflékař guatemalského projektu? John C. Cutler skončil jako profesor na University of Pittsburgh a zemřel v roce 2003.

Text: Topi Pigula