Co lidé zažívají při klinické smrti? Nejde jen o bezvýznamné halucinace, všechno má svůj účel
Příjemné bílé světlo, opouštění vlastního těla, tunel a setkání se zvláštními bytostmi. To jsou prožitky, které se ve výpovědích těch, kdo přežili klinickou smrt, objevují často. A dokonce i podle vědců je to až příliš často na to, aby šlo jen o náhodu…
Pro takzvané prožitky blízké smrti se vžila zkratka NDE (Near-Death Experiences) a popisují je lidé, kteří přežili srdeční zástavu, klinickou smrt nebo i velmi těžké trauma. Patří mezi ně pocit, že člověk opustil své tělo a dívá se na sebe i pracující lékaře shora, vize měkké a zároveň oslnivé bílé záře nebo pocit příjemného klidu. Neobvyklé nejsou ani zážitky cesty tunelem a setkání s nějakou přátelskou bytostí, ať už známou či neznámou.
Je celkem pochopitelné, že v těchto sdílených prožitcích mnozí lidé vidí jednoznačný důkaz posmrtného života. Vědci ale přišli s trochu jiným vysvětlením: jde podle nich o neurologickou reakci mozku na bezprostřední ohrožení života.
Co se v mozku děje a proč?
Autoři studie publikované v časopise Nature Reviews Neurology vytvořili nástroj, model, který jim pomohl propojit často popisované zážitky s různými poznatky o tělesných procesech při umírání a traumatu z mnoha oblastí vědy; například z neurochemie nebo psychologie. Díky němu pochopili popsané zážitky jako takové „epizody odpojeného vědomí“, které nastávají jak při skutečném, tak vnímaném fyzickém ohrožení.
Domnívají se, že tyto reakce mají svůj evoluční význam: pokud už není možné bojovat ani utéct, mozek přepíná do stavu mentální disociace, vytváří vnitřní svět, který pomáhá jedinci zvládnout extrémní stres nebo bolest. Chrání tak psychiku před šokem a zvyšuje šanci přežít.
Ve chvíli, kdy tělo čelí kolapsu, klesá v mozku hladina kyslíku a stoupá množství oxidu uhličitého. Tato kombinace vede k tzv. mozkové acidóze – změně chemického prostředí, která spustí řetězec reakcí. Zvyšuje se aktivita neuronů v některých oblastech mozku, například ve spánkově-týlní oblasti a v týlním laloku, tedy v oblasti zrakového vnímání. Zároveň se do mozku uvolňuje vlna neurotransmiterů. Serotonin může způsobit živé halucinace, endorfiny a GABA vyvolávají pocit hlubokého klidu a dopamin přispívá k silnému vjemu, který by se dal popsat jako „hyper-realita“.
Reálný zážitek s biologickými kořeny
Paradoxní je, že výzkum by mohl pomoci od strachu ze smrti i lidem nepříliš ochotným věřit na život po životě. Záblesk světla, klid i pocity opuštění těla se sice dají vysvětlit jako důsledek extrémního vypětí mozku, pro toho, kdo je prožívá, jsou ale naprosto reálné. A v posledních chvílích nám může být jedno, proč se cítíme dobře – hlavně, že cítíme klid, nic nás nebolí a nemáme strach.
Zdroj: Nature Reviews Neurology, Medical Xpress, The Aartery Chronicles
Video, které jste mohli minout: Ztráta dítěte je hraniční situace. Co dohání příbuzné obětí střelby na FF k sebevraždě?
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
