Zajímavosti o Perseidách: Jsou velké jako zrnka písku a hoří při teplotě 1 650 °C

Každoroční svátek pozorovatelů meteorů vrcholí. Co všechno o Perseidách vystřelujících na noční obloze ze souhvězdí Persea vlastně víme?

1) Meteoroidy roje Perseid jsou velice rychlé, do zemské atmosféry narážejí rychlostí 59 km/s. Převážně se jedná o drobná tělíska o velikosti zrnka písku a jen mimořádně dosahují rozměrů hrášku. Prakticky žádná Perseida proto nepronikne až na povrch Země v podobě meteoritu.

2) Mateřská kometa roje 109P/Swift-Tuttle je jednou z největších známých vlasatic s průměrem kometárního jádra 26 km. O polovinu menší těleso před 66 miliony let způsobilo vyhynutí dinosaurů.

3) Na začátku roku 1990 britský astronom Brian Marsden propočítal dráhu komety Swift-Tuttle a po jejím upřesnění z nejnovějších pozičních měření vyloučil možnost její srážky se Zemí. Nicméně v roce 3044 můžeme očekávat těsný průchod vlasatice kolem naší planety ve vzdálenosti jednoho a půl milionu kilometrů.

4) Při vstupu částečky Perseid do zemské atmosféry dochází k extrémnímu stlačování vzduchu před ní. To bleskově zvyšuje jeho teplotu až na hodnoty kolem 1 650 °C, což vede k prakticky okamžitému vypaření částečky a ze Země spatříme „padající hvězdu“. K výše popsanému procesu dochází ve výšce kolem 100 km nad našimi hlavami.

5) Kometa Swift-Tuttle přišla z Oortova oblaku, který se rozprostírá na samém okraji sluneční soustavy. Drtivá většina jeho ledových těles se nikdy nedostane do oblasti planet. Jen výjimečně je některý z jejích členů gravitačním působením vymrštěn na novou trajektorii, která jej přivede ke Slunci.

6) Roje meteoroidů jsou i v nejhustších oblastech proudu od sebe vzdáleny stovky kilometrů. Nejpočetnější proudy částic uvolněných z odpařující se komety Swift-Tuttle jsou nepravidelně rozloženy podél její dráhy s oběžnou periodou 133 let. Tento materiál jen velice lehce mění své trajektorie, které po dlouhou dobu zůstávají téměř identické s dráhou mateřské komety.

7) Jak Země obíhá kolem Slunce, sráží se s největším počtem drobného meziplanetárního materiálu na čelní straně svého pohybu. To odpovídá ranní obloze. Proto v čase před svítáním vidíme nejvíce meteorů, což platí i o meteorickém roji Perseid, u něhož je to zvýrazněno navíc stoupajícím radiantem v průběhu noci.

8) Kometa Swift-Tuttle naposledy navštívila vnitřní část sluneční soustavy v roce 1992. Její objev ovšem spadá do období kolem jejího předchozího návratu. V roce 1862 ji nezávisle na cobě objevili dva Američané, Lewis Swift a Horace Tuttle.

9) Dráhu komety Swift-Tuttle se podařilo propočítat i zpětně a není vyloučeno, že byla podle starých zápisů pozorována již v letech 188 našeho letopočtu a 69 let před naším letopočtem.

10) Kometa Swift-Tuttle se ke Slunci vrátí opět v roce 2126 a podle parametrů její dráhy a mohutnosti by se mohla při tomto návratu stát minimálně kometou 22. století, ne-li dokonce celého 3. tisíciletí.

Na její návrat si však určitě nebudeme mít možnost počkat a jistější proto bude užít si co nejlépe letošní meteorický roj Perseid v noci z úterý 11. na středu 12. srpna 2020.