Komunikace z mozku přímo do mozku je tady! V Americe to poprvé úspěšně otestovali...

Patrick Stewart jako Profesor X Zdroj: 20th Century Fox

Připravte se na přímou komunikaci z jednoho mozku do druhého.

Loni spolu zvládli hrát jednoduchou počítačovou hru, letos "technologičtí telepati" z University of Washington umějí společně zodpovídat i jednoduché otázky – a to celé byť jsou od sebe vzdálení na stovky metrů a nepoužívají slov ani písma. S pomocí senzorů mozku a magnetického stimulování mozku totiž využívají jednoduchého předávání signálů z jednoho mozku do druhého. Je tedy psaní a mluvení pomalu zastaralé?

Hra o mžitky

Na první pohled zní celý pojem "technologická telepatie" mnohem fantastičtěji, než jaká je realita – v základu totiž spolu oba "telepati" ve Washingtomu si spolu vyměňují pouze jednoznačné odpovědi ve stylu ano vs. ne, a to velmi rudimentární metodou. Celý princip experimentu totiž spoléhá na vyvolání primitivní halucinace skrze magnetickou stimulaci mozku.

Oba účastníci mají na hlavu připevněné "čapky" s aparaturami určenými ke čtení, respektive stimulaci jejich hlav – u prvního participanta (tazatele) vědci skenují mozkovou činnost, u druhého (dotazovaného) pak mohou skrze magnetickou cívku jednoduše stimulovat mozek. Metoda je tedy stejně jak loni čistě neinvazivní a obejde se bez přímého rozhraní voperovaného do mozku nebo nervových spojů.

Při samotném experimentu vysílá jeden účastník otázky ke druhému druhého, který odpoví buď ano aneb ne. Jsou tak schopni se postupně vylučovací metodou dobrat odpovědí na jednoduché otázky, například slovo "Pták" a otázku "Umí létat". Definice a položení otázky ještě probíhá klasicky pomocí výběru počítačovou myší. Dotazovaný však na otázku na monitoru už odpovídá tím, že se soustředí na jedno nebo druhé blikající světlo u svého monitoru, které indikuje jednu ze dvou možností.

Odpověď, čtená z jeho mozku skrze reakci orgánu na různé blikání jedné nebo druhé diody, je následně poslána přes internet a skrze magnetickou stimulaci vizuálního centra mozku vložena do hlavy tazatele – ten ji uvidí skrze zjevení obrazové anomálie známé jako fosfény, lidově mžitky před očima. Přítomnost mžitek je kladnou odpovědí, absence mžitek pak zamítavou.

Míle od opravdové telepatie

Jak vidno, celý proces je velmi náročný a notně nepraktický. Informace navíc putují jenom jednou cestou, i když by bylo možné systém upravit obousměrně. Patero testovaných skupin však potvrdilo, že rozhodně funguje – dvě z nich dosáhly perfektního skóre, v průměru se úspěšnost pohybovala na 72 %. Nižší míru přitom zavinila povětšinou nejistota, jestli tazatel spatřil mžitky, či nikoliv. Jedná se přitom už o druhý podobný pokus s metodou vyvinutou vloni.

Pro praktickou komunikaci je samozřejmě metoda stále veskrze nepoužitelná, jedná se však o krůček kupředu ve vývoji podobných rozhraní a zkoumání, jak je možné podobně stimulovat mozek. Leč i nynější metoda by se navíc mohla dočkat omezeného uplatnění u některých lidí s vážnou poruchou komunikace. Server io9 například zmiňuje pacienty se silnou afázií neboli poruchou produkce řeči (ale nikoliv nutně jejího pochopení) skrze poškození řečových oblastí mozku. I aplikace pro ně však bude samozřejmě ještě během na delší trať, vyžadovala by navíc, aby i "posluchači" podstoupili odpovědi skrze magnetickou stimulaci mozku.

I když jde prozatím jenom o malý pokrok, technologická telepatie je de facto na světě. Lze se domnívat, že se stále zlepšujícími se metodami pochopení mozku a vědomí stejně jako potenciálními novými metodami ovlivnění center mozku by její možnosti mohly jenom růst. Stejně tak je samozřejmě i možné, že výzkumníci objeví problém, který nebude s dnešní mírou technologií či chápání mozku možné vyřešit. Klávesnici ani telefon tak zatím nevyhazujte, minimálně několik příštích dekád se bez nich v komunikaci s jinými lidmi ještě zřejmě neobejdete.

Ladislav Loukota