Roboti nám slevní život! Nevěříte?

Jednou z největších obav futuristů je riziko, že postupná robotizace výroby, díky stále lepší umělé inteligenci časem nahrazující i profese "vykonávané hlavou", jednou většině lidstva sebere práci. To hrozí sociálními bouřemi, rozpadem společnosti i občanskými válkami. Jsou však i tací, kteří riziko technologické nezaměstnanosti berou jenom jako jednu stranu mince - ruku v ruce s ní totiž prý radikálně klesla i cena, kterou vydáváme za životní náklady.

Plíživá revoluce

Nezaměstnanost vlivem robotů je velké téma u každého, kdo to s roboty myslí vážně. V praxi se samozřejmě bavíme o fenoménu, který bude - pokud na něj vůbec dojde - významný až za jednu či dvě dekády. Již dnes však lze pozorovat projevy toho, co jsou podle optimistů první výstřely eliminace lidské práce. Samořídící kamiony v konvojích nedávno poprvé projely Evropou, rovněž rapidně přibylo startupů nabízejících nejrůznější využití 3D tisku a/nebo právě robotů.

V Evropě spěje situace k vrcholu pomaleji než Asii, na vině jsou totiž naše zákony na ochranu dělníků. Rychlejší tempo aplikace robotiky v Jižní Koreji, Japonsku a v Číně však pohání i vývoj nových robotů prodávaných do těchto států. Teoreticky by tak nic nemělo stát v cestě snu (či noční můře) o robotech, kteří za nás odedřou veškerou práci. Postupující vývoj umělé inteligence pak ohrožuje i povolání v médiích, umělce či byrokraty. To jediné, co je relativně v suchu, jsou služby - ale jenom do té chvíle, než začnou roboti vypadat jako lidé.

Nelze se tak divit stále častějším debatám na téma, co s tím dělat. Někdo navrhne zákaz robotiky, to však problém jedině posune dále do budoucnosti. Jiný si z ekonomických teorií vyčte, že robotická práce jenom vytvoří nová pracovní místa například v zábavním odvětví, a že stále bude existovat řada zákazníků, kteří si připlatí za produkt vytvořený lidmi. A další má zase za to, že by lidé měli dostat garantovaný univerzální příjem financovaný právě z robotické průmyslové revoluce.

Reálné řešení se zřejmě bude lišit stát od státu a kombinovat více přístupů. V celé diskuzi se však zapomnělo na jiný významný argument - totiž skutečnost, že robotika v budoucnosti dramaticky sníží cenu surovin, produktů a tak i průměrnou cenu žití.

Na co platíme

Jak vypichuje server Singularity Hub, který se tématu dlouhodobě věnuje, jakkoliv jsou mezi státy velké rozdíly, nejvíce lidé vydávají v běžném životě peníze na dopravu, jídlo, zdravotní péči, bydlení, energie, vzdělání a zábavu. V tomto pořadí. U prvních tří ekonomických oblastí se přitom výrazný vliv robotiky očekává dříve nežli později. Zmíněné samořídící vozy v první verzi již brázdí ulice, do pěti let je může čekat výrazné zlepšení i zlevnění.

Další na řadě je jídlo. Tam bude cena klesat pomaleji - přesto si mnozí slibují snížení ceny vlivem lokalizovanější produkce díky vertikálním farmám. První podobné projekty již vznikají i v Česku. Existují rovněž první farmářští roboti schopní se starat o úsek země pod nimi - mají podobu spíše teleskopického ramena než pochodujícího plecháče se slamákem, i tento způsob technologie však může omezit lidské dělníky v běžném i vertikálním zemědělství, potažmo umožnit pěstování lidem bydlících ve městech. A pak je tu i šance, že maso vyráběné bez porážení zvířat eliminuje většinu drahé živočišné výroby.

Nakonec velký rozmach je očekáván hlavně ve zdravotnictví. Příchod genových terapií, levné diagnózy i nanotechnologie je jenom jednou z novot. Krom ní levná informační technologie také zlevňuje způsob, jakým zjišťujeme nemoci. Namísto opožděné diagnózy v ordinaci a následné drahé léčby se již dnes stává rentabilní pořídit si zařízení na bázi chytrého telefonu, které monitoruje tělesné funkce a je sto upozornit, je-li některá mimo požadované hodnoty - což indikuje problém mnohem dříve než v minulosti.

Singularity Hub přirovnává rapidní snížení ceny k témuž, co se stalo s tradičními fotoaparáty po příchodu digitálních technologií a telefonů. Kompakty dříve vyšly na řádově vyšší sumy než dnešní digitální fotoaparáty. Podobně vyvolávání filmu bylo procesem, který zabýval hodiny, ne-li dny, namísto sekund. Ne vždy je změna ku prospěchu, v součtu však mnohem více lidí dosáhlo na možnost uchovat si vzpomínku či zachytit společenský zlořád. Pokud něco podobného v dohledné době skutečně nastane i v dopravě, potravinářství, zdravotnictví a možná i jiných oborech, zabírání pracovních míst roboty bude možná tím nejméně zajímavým na příští či přespříští dekádě.

Text: Ladislav Loukota

Cena životních nákladů díky robotice rapidně klesne

Roboti nám vezmou práci, ale také radikálně sníží ceny výroby.

Jednou z největších obav futuristů je riziko, že postupná robotizace výroby, díky stále lepší umělé inteligenci časem nahrazující i profese "vykonávané hlavou", jednou většině lidstva sebere práci. To hrozí sociálními bouřemi, rozpadem společnosti i občanskými válkami. Jsou však i tací, kteří riziko technologické nezaměstnanosti berou jenom jako jednu stranu mince - ruku v ruce s ní totiž prý radikálně klesla i cena, kterou vydáváme za životní náklady.

Plíživá revoluce

Nezaměstnanost vlivem robotů je velké téma u každého, kdo to s roboty myslí vážně. V praxi se samozřejmě bavíme o fenoménu, který bude - pokud na něj vůbec dojde - významný až za jednu či dvě dekády. Již dnes však lze pozorovat projevy toho, co jsou podle optimistů první výstřely eliminace lidské práce. Samořídící kamiony v konvojích nedávno poprvé projely Evropou, rovněž rapidně přibylo startupů nabízejících nejrůznější využití 3D tisku a/nebo právě robotů.

V Evropě spěje situace k vrcholu pomaleji než Asii, na vině jsou totiž naše zákony na ochranu dělníků. Rychlejší tempo aplikace robotiky v Jižní Koreji, Japonsku a v Číně však pohání i vývoj nových robotů prodávaných do těchto států. Teoreticky by tak nic nemělo stát v cestě snu (či noční můře) o robotech, kteří za nás odedřou veškerou práci. Postupující vývoj umělé inteligence pak ohrožuje i povolání v médiích, umělce či byrokraty. To jediné, co je relativně v suchu, jsou služby - ale jenom do té chvíle, než začnou roboti vypadat jako lidé.

Nelze se tak divit stále častějším debatám na téma, co s tím dělat. Někdo navrhne zákaz robotiky, to však problém jedině posune dále do budoucnosti. Jiný si z ekonomických teorií vyčte, že robotická práce jenom vytvoří nová pracovní místa například v zábavním odvětví, a že stále bude existovat řada zákazníků, kteří si připlatí za produkt vytvořený lidmi. A další má zase za to, že by lidé měli dostat garantovaný univerzální příjem financovaný právě z robotické průmyslové revoluce.

Reálné řešení se zřejmě bude lišit stát od státu a kombinovat více přístupů. V celé diskuzi se však zapomnělo na jiný významný argument - totiž skutečnost, že robotika v budoucnosti dramaticky sníží cenu surovin, produktů a tak i průměrnou cenu žití.

Na co platíme

Jak vypichuje server Singularity Hub, který se tématu dlouhodobě věnuje, jakkoliv jsou mezi státy velké rozdíly, nejvíce lidé vydávají v běžném životě peníze na dopravu, jídlo, zdravotní péči, bydlení, energie, vzdělání a zábavu. V tomto pořadí. U prvních tří ekonomických oblastí se přitom výrazný vliv robotiky očekává dříve nežli později. Zmíněné samořídící vozy v první verzi již brázdí ulice, do pěti let je může čekat výrazné zlepšení i zlevnění.

Další na řadě je jídlo. Tam bude cena klesat pomaleji - přesto si mnozí slibují snížení ceny vlivem lokalizovanější produkce díky vertikálním farmám. První podobné projekty již vznikají i v Česku. Existují rovněž první farmářští roboti schopní se starat o úsek země pod nimi - mají podobu spíše teleskopického ramena než pochodujícího plecháče se slamákem, i tento způsob technologie však může omezit lidské dělníky v běžném i vertikálním zemědělství, potažmo umožnit pěstování lidem bydlících ve městech. A pak je tu i šance, že maso vyráběné bez porážení zvířat eliminuje většinu drahé živočišné výroby.

Nakonec velký rozmach je očekáván hlavně ve zdravotnictví. Příchod genových terapií, levné diagnózy i nanotechnologie je jenom jednou z novot. Krom ní levná informační technologie také zlevňuje způsob, jakým zjišťujeme nemoci. Namísto opožděné diagnózy v ordinaci a následné drahé léčby se již dnes stává rentabilní pořídit si zařízení na bázi chytrého telefonu, které monitoruje tělesné funkce a je sto upozornit, je-li některá mimo požadované hodnoty - což indikuje problém mnohem dříve než v minulosti.

Singularity Hub přirovnává rapidní snížení ceny k témuž, co se stalo s tradičními fotoaparáty po příchodu digitálních technologií a telefonů. Kompakty dříve vyšly na řádově vyšší sumy než dnešní digitální fotoaparáty. Podobně vyvolávání filmu bylo procesem, který zabýval hodiny, ne-li dny, namísto sekund. Ne vždy je změna ku prospěchu, v součtu však mnohem více lidí dosáhlo na možnost uchovat si vzpomínku či zachytit společenský zlořád. Pokud něco podobného v dohledné době skutečně nastane i v dopravě, potravinářství, zdravotnictví a možná i jiných oborech, zabírání pracovních míst roboty bude možná tím nejméně zajímavým na příští či přespříští dekádě.