Iron Man v reálu: americká armáda vyvíjí robooblek TALOS

Americká armáda oznámila nový projekt tvorby pěšáka budoucnosti. Ačkoliv je teprve v plenkách, chce využívat nejmodernější informační technologie a ze svého uživatele učinit kráčejícího kyborga!

Vojáci budoucnosti už dnes

Ne snad, že by podobný projekt byl úplnou novinkou, právě naopak – předešlý hi-tech program Future Soldier do určité míry selhal, když se ukázalo, že dílem na jeho uskutečnění stále neexistují vhodné technologie, a dílem naopak zavádění nových aplikací přišlo bez centrálního programu – například když se v poli začaly užívat možnosti chytrých telefonů. Vyhlásily ho Spojené státy na konci 90. let a do dnešního dne po něm zbylo několikero výstav, konferencí a experimentálních výzkumů.

Právě nový program TALOS (Tactical Assault Light Operator Suit) však působí jako dítě Future Soldier. Od konce 90. let se totiž leccos změnilo – krom mobilních technologií došlo i k masivnímu rozvoji robotiky a spolu s tím i exoskeletonu alias podpůrné robotické konstrukce zesilující sílu svého uživatele, snadno přirovnatelné k Iron Manově brnění, jenom bez létání, neomezeného reaktoru a vlastní umělé inteligence. Speciální složky americké armády skrze TALON zahájily otevřený vývoj konceptu obleku s kontrolovatelnou atmosférou. První generace by mohla být připravena během roku, obecnější nasazení však možná potrvá mnohem déle.

Kostra do boje

Do té doby bude armáda vybírat správnou technologii z několika dostupných. První na mušce bude právě sám exoskeleton, momentálně se jeho vývoji věnují Lockheed Martin se svým HULC a společnost Raytheon s XOS2. Tak či onak by robooblek měl svému uživateli nabídnout větší sílu – zapomeňte však na možnost střílet „rotačákem“. Exoskeleton by především poskytl přesnější manipulaci se zbraněmi, také by méně vyčerpával vojáky při dlouhých misích v poli. Do vynálezu snadno přenosné vysokokapacitní baterie, Achillovy paty celého obleku, by však exoskeletony ve vojsku sloužily spíše v podpůrné roli, například při překládce munice či zásob. Ochranný krunýř by se mohl skládat z pokročilé kombinace "tekutého/krémového kevlaru“, který lépe rozloží sílu místa zásahu a umožní tak výrazně snížit hmotnost pancíře. Budoucí neprůstřelné vesty obecně spoléhají na masovou aplikaci již nyní dosažené úrovně nanotechnologie.

S Androidem na hlavě?

Další chuťovkou má být helma s digitálním displejem, která by vycházela z bující komerční nabídky aplikací jako je Google Glass, Vusix či GlassUp. Jednou z potenciálních aplikací pro TALOS by mohla být i armádní helma nezávisle představená minulý týden. Jak je pro americké šestákově znějící zkratky příznačné, jmenuje se HEADS-UP (Helmet Electronics and Display System-Upgradeable Protection) alias "Hlavu vzhůru" a slibuje modulární design i novou úroveň ochrany. Nejlépe zní přední průhledový displej – který krom využití aplikací rozšířené reality běžících na systému Android, nabízí i neprůstřelnost municí do ráže 9 mm. Není to dost na záchranu před dávkou z AK-47, může to však pomoct například před šrapnely z výbuchu granátu.

Tím však možnosti TALOS zdaleka nekončí. Web Singularity Hub totiž spekuluje i nad možností, že by v poli využíval podpory většího množství robotických sluhů. Mohlo by se jednat o (dnes už tradiční) pomoc průzkumných i ozbrojených bezpilotních letounů neboli dronů, popřípadě menších polních quadkoptér, ale také o aktuálně vyvíjené pozemní kráčející roboty. Výkladní skříní ve vývoji vojenské robotiky je společnost Boston Dynamics, která skrze kontrakt z americké agentury DARPA v posledních pěti letech představila „robo-mulu“ BigDog, humanoidní kráčející roboty Atlas a Petman, ale také menšího hbitého robůtka Wildcat. Při správné úpravě by se tak velikost útočné formace mohla několikanásobně zvětšit.

Technologie zde jsou, a měly by najít i snadné využití v civilní sféře od překladu zboží po pomoc tělesně postiženým. Klíčovým měřítkem úspěchu TALOS nebo obleku, který z něj vzejde, bude však v první řadě především versatilní napájení. Výzkum organizují speciální jednotky, které chtějí oblek, jenž by zajistil čerstvost a výhody jednotkám působím dlouho na území nepřítele. To by bez fortelného napájení nebylo možné. Ale i pokud by byl TALOS využit pro kratší mise, zdaleka není vyhráno – v takových scénářích si lze zase představit situaci, kdy by se operace mohla prodloužit, přičemž bez znovunapájení by se z prodloužených výsadků „Iron Manů“ snadno mohlo stát groteskní fiasko. Příští roky však ukážou, jak si s baterií armáda poradí, a jestli při tomto vývoji nepomůže i civilnímu sektoru – když už napomohla technickému rozvoji v jiných odvětvích, může se o průlomovou technologii pokusit znovu.

Ladislav Loukota