Asteroid Chicxulub vyhubil 75 procent života na Zemi. Jak probíhalo 200 dní genocidy?

Odborníci díky pokročilým technologiím zjistili nové skutečnosti o masivním vymírání druhů na konci období křídy.

Když se naše planeta před 66 miliony let srazila s deset kilometrů velkým asteroidem řítícím se vesmírem závratnou rychlostí okolo 43 000 kilometrů v hodině, nebyl to jen definitivní konec velkých dinosaurů. Vyhynulo tehdy okolo 75 procent veškerého života na Zemi. V konečném důsledku přitom nebyly nejničivější několik set metrů vysoké vlny tsunami, ani tlaková vlna, pršící žhavé kusy horniny a následující ohnivé peklo, ale hustá oblaka, která celou planetu úplně zahalila.

9 měsíců do bodu zlomu

Jak vyšlo najevo při zkoumání 180 kilometrů širokého Chicxulubského kráteru, do ovzduší se při nárazu odpařilo zhruba 325 miliard tun síry. Dopad navíc povzbudil sopečnou činnost na celé planetě. „V současnosti se ale domníváme, že tím hlavním zdrojem zatemnění planety byly saze z globálních požárů,“ vysvětlil geolog Peter Roopnarine. „Jejich koncentrace byla během prvních několika dní až týdnů tak vysoká, že dokázala zredukovat sluneční paprsky dopadající na planetu natolik, aby ustala fotosyntéza.“

Vědci dopady téhle dlouhotrvající temnoty modelovali díky rekonstruované ekologické komunitě nalezené ve fosiliích v souvrství Hell Creek, které z období nejsvrchnější křídy pochází. A simulace jim ukázaly něco nečekaného: Nejenže se temnota po planetě rozšířila neuvěřitelně rychle, podle všeho jen v řádu týdnů, ale ekosystém se nenávratně a definitivně zhroutil už po 200 dnech.

Cesta k rovnováze trvala desetiletí

Mnohé druhy v té chvíli už vyhynuly a vzorce druhové dominance se proto zcela změnily,“ tvrdí Roopnarine. Čím déle temnota trvala, tím rychleji druhy vymíraly. „Podmínky se na celé planetě díky atmosférickému proudění samozřejmě do jisté míry lišily,“ vysvětlil Roopnarine výsledky výzkumu, „odhadujeme ale, že konkrétně oblast Hell Creek zažila okolo dvou let temna.“

Když ke zdevastovaným zbytkům ekosystémů nakonec pronikl dostatek slunečního svitu, už se nemohly nikdy obnovit v původní podobě. Výsledkem byla úplně jiná distribuce jednotlivých druhů a než se ekologická komunita vůbec vydala na cestu k nějaké rovnováze, trvalo to podle odborníků víc než čtyřicet let.

Klára Ochmanová

Klára Ochmanová

redaktorka FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom