Bude nová globální katastrofa odměnou za boj proti změnám klimatu?

Klima podle míry

Všechny mají společné to, že zavánějí i potenciální katastrofou. Je například možné podpořit růst oceánských mikroorganismů, které do sebe navážou oxid uhličitý a po své smrti s ním klesnou ke dnu. Přímočařejší přístup pak operuje s možností rozprášit jemné mikročástice ve stratosféře k odstínění pár procent slunečního svitu – anebo totéž udělat bezpečněji v kosmickém prostoru pomocí zrcadel. Možností je vícero. U většiny z nich, zejména v případě chemického řešení na Zemi, se však automaticky nabízí i riziko, že to s úpravami neúmyslně přeženeme a způsobíme spíše cosi ničivého.

Cílem geoinženýringu je typicky redukovat atmosférický oxid uhličitý, nebo naopak snížit míru slunečního svitu dopadajícího na Zemi. Je logické, že naše stále nedokonalé pochopení všech klimatických procesů může v extrémním případě mít za následek i černé scénáře. Sci-fi snímek Snowpiercer operuje právě s tím, že geoinženýring způsobil naopak výrazné ochlazení Země. Takové katastrofální konce samozřejmě nejsou žádoucí, ale v případě, že geoinženýring budeme aplikovat halabala a ve velkém, nejsou ani vyloučitelné.

Mít strach není na místě

Je rozhodně třeba geoninženýring důkladně prostudovat a vzít na zřetel i všechny možné černé scénáře. Neměli bychom se však držet pravidla "kdo nic nedělá, nic nepokazí". Jakýsi "reverzní geoinženýring" již lidstvo nejspíše dlouho provádí skrze spalování fosilních paliv. Stejný důsledek mohla mít i atomová válka, respektive nukleární zima jako důsledek zvýšení množství atmosférických prachových částeček. Mnohokrát v historii jej provedla i příroda bez lidského přičinění – a nemluvíme nyní jen o vulkanismu.

Během permského vymírání před 260 miliony lety rapidní rozšíření stromů pravděpodobně vedlo k urychlení eroze a vyplavení přemíry živin do oceánů, kde tyto vedly k přemnožení sinic. Ty následně ve velkém odčerpaly z moře kyslík a paradoxně vedly k úhynu mnoha vodních živočichů, zejména většiny trilobitů.

Geoinženýring by tedy rozhodně nebyl prvním a nejspíše ani posledním případem, kdy na negativní zásah života do přírody došlo. Byl by však prvním, který je realizován cíleně ve snaze zachovat stávajícího klima, na jehož rytmu jsou závislé miliardy lidských i zvířecích životů.

Neočekávané dopady

Geoinženýring z jeho podstaty nemají mnohdy rádi jak klimaskeptici, tak ani ekologové. Pro ty jde zase o "léčbu" symptomů, nikoliv původce problémů. Současný kurz řešení klimatické změny však naznačuje, že za deset, dvacet let může být názor o dost odlišnější. Pokud se naplní černé vize klimatických panelů, extrémní horko, sucho a počasí by v polovině století mohlo být nejvážnější problém lidstva. Stačí jediný příklad za všechny: Indii nedávno postihly drastické vlny víc jak padesátistupňového horka. V polovině století by mohlo jít o normu. Spolu s tím subkontinentu ubývá i pitná voda.

Pokud v roce 2050 bude miliarda Indů čelit smrti hladem, žízní i horkem, budou nezbytně hledat chladnější podnebí. Evropská migrační krize z roku 2015 vedle toho může být doslova slabým odvarem. Pokud však máme v záloze potenciální způsob, jak zmírnit, či dokonce zvrátit klimatické změny, nejpozději v podobném okamžiku o něm mnohé vlády začnou vážně uvažovat.

A právě tady tkví i další potenciální černý scénář, který doposud málokoho napadl. Harvardský vědec David Keith přišel s tím, že nelze úplně očekávat, že na geoinženýrství budou mít všechny státy světa stejný názor.

Dává to smysl, zvláště uvážíme-li, že již dnes jsou názory rozpolcené. Co se však stane, pokud například ona Indie začne aplikovat nějakou formu geoinženýrství, zatímco Číně nebo Pákistánu bude situace vyhovovat? Koneckonců, klimatické změny nemají přinést jenom zkázu, ale pro leckoho i výhru. V Japonsku, Kanadě nebo Skandinávii můžou začít panovat příznivější podmínky. Sibiř by mohla být podstatně zelenější než dnes – nedávná studie ruské akademie věd přišla s tím, že Sibiř může být obilnicí budoucnosti. Jakmile však část států začne (a mnohé třeba i bez řádného otestování) geoinženýrství aplikovat, dost možná to vyvolá spory s jinými státy. I pokud by klima budoucnosti nevyhovovalo všem, občas bude pro někoho výhodnější situace, kdy se pár státům daří hůře než jiným státům. Geoninženýrství by tak mohlo být i jablkem sváru podobného hypotetického konfliktu.

Je samozřejmě dost možné, že tak problematická situace nikdy nestane. Právě varovné vize můžou být oním motorem toho, že geoinženýrství bude realizováno bilaterálně skrze mezinárodní organizace. Pokud tedy vůbec bude. Je však znát, že scénáře jako ze Snowpiercera jsou jenom pomyslným vrcholem ledovce toho, co může 21. století ještě přinést Zemi a jejím obyvatelům.

Říká se, že generálové se vždy připravují na minulou válku, ale mnohdy tím naopak způsobí vznik té další. Platilo to v každé velké vlně konfliktů minulosti. Nebylo by překvapivé, kdyby právě klima mohlo být podobným doutnákem v konfliktu zítřka. Celé 20. století jsme očekávali, že potenciální třetí světová válka by byla jenom opakováním ideového střetu prvních dvou světových konfliktů. Bylo by hořkou, ale nikoliv nepravděpodobnou kuriózní pointou, kdybychom nakonec nějakou podobnou válku vedli spíše kvůli teploměru.

Text: Ladislav Loukota