Putin představil nové ruské strategické zbraně. Jaké to jsou?

Začátkem března přednesl ruský prezident Vladimír Putin projev před parlamentem, v němž krom jiného ukázal některé nové strategické zbraně. Mezi ně patří nová mezikontinentální raketa RS-28 Sarmat, hypersonická tělesa Avangard, střely Kinžal, autonomní jaderné ponorky i neznámé střely s plochou dráhou letu.

RS-28 Sarmat: Mezikontinentální raketa

Velkou pozornost na sebe přitahuje nová mezikontinentální raketa RS-28 Sarmat i proto, že má ve výzbroji raketových vojsk nahradit těžké rakety RS-36M2 známé pod označením NATO jako SS-18 Satan. Tato více než 200 t vážící raketa byla do výzbroje raketových vojsk zařazena už v roce 1974 jako nosič původně jen jediné, ale zato silné 20 Mt jaderné hlavice. Posléze však byla uzpůsobena k nesení osmi nebo až deseti jaderných hlavic.

Nová RS-28 Sarmat (v kódu NATO SS-X-30 Satan 2) používá stejně jako její předchůdkyně ve svém 1. stupni silné raketové motory na kapalné pohonné látky a vzhledem ke svým rozměrům může startovat pouze z chráněných raketových sil. Hlavní vylepšení ovšem mají spočívat na horních stupních rakety a posléze hlavicích. Aktuálně probíhá fáze testování včetně zkušebních startů, zařazení RS-28 do výzbroje je tak otázkou nejbližších let.

Se svou hmotností opět kolem 200 t (podle některých zdrojů dokonce kolem 220 t) patří do kategorie těch vůbec nejtěžších vojenských raket a má disponovat takovou nosností, že dokáže vynést až deset těžkých nebo až patnáct lehčích jaderních hlavic. Největší pozornost na sebe ovšem strhává, protože má být nosičem hypersonických těles s jadernou hlavicí, které mají být schopny překonat jakýkoliv protiraketový štít.

Avangard: Hypersonické těleso s jadernou hlavicí

O vývoji hypersonického tělesa s jadernou hlavicí známého jako Avangard nebo také pod označením Yu-71/Yu-74 se už nějakou dobu mluvilo. Podle dostupných informací má být těleso vynášeno buď právě raketou RS-28 Sarmat, nebo menší raketou RS-26 Jars.

Hypersonická tělesa mají oproti standardním bojovým hlavicím vynášeným velkými raketami jinou dráhu i rychlost. Kvůli tomu mají být podstatně hůře zachytitelná antiraketami současných protiraketových systémů. Zejména u raket krátkého až středního doletu, pak mohou poskytovat i delší dolet.

O samotných hypersonických tělesech Avangard bohužel nevíme mnoho. Podle různých prezentací a dřívější předpokladů by však měly být schopny více manévrovat a snad se i vyhýbat protiraketovým obranám. Na druhou stranu na hypersonických tělesech a zbraních různého druhu pracuje celá řada států a některé z popisovaných vlastností jsou možné. Podle některých zdrojů už přitom měla být zahájena menší sériová produkce, byť se jedná opět o neověřitelnou informaci.

Kinžal: Hypersonická střela

Mezi hypersonické zbraně patří i vzdušně-raketový systém Kinžal Ch-47M2, který byl do ověřovacího provozu u ruského letectva přijat v prosinci minulého roku. Ten v podstatě spočívá ve vynášení taktické rakety těžkým stíhacím letounem MiG-31, který ji má následně po dosažení výšky a rychlosti odpalovat.

Střela Kinžal na první pohled vychází z taktické rakety Iskander, která má sama o sobě dostřel kolem 500 km, byť neoficiálně zřejmě více. Na délku měří raketa zhruba 7,3 m a váží kolem 3880 km. Za hypersonickou je střela, respektive raketa označována z důvodu rychlosti převyšující pětinásobek rychlosti zvuku – touto logikou bychom ovšem za hypersonické mohli označovat většinu velkých raket.

Při vypuštění z MiGu-31 má střela pod označením Kinžal zasáhnout cíl vzdálený až 2000 km a být schopná manévrovat. To ostatně bylo předvedeno i na klipu, v němž přesně zasáhla námořní plavidlo. Zásadní výhoda má ovšem spočívat v tom, že nesená střela pod letounem není přímo ovlivněna svým vlastním dostřelem.

Status-6: Ponorka s jadernou náloží

Jako zbraň, kterou snad nikdo nemůže myslet vážně, bychom mohli představit projekt autonomní ponorky Status-6. První vážnější informace na veřejnost pronikly před několika roky, ale nebylo jasné, zda se nejedná o dezinformaci. A soudě podle vyjádření Vladimíra Putina, nejedná.

Tahle ponorka vyvolala zájem především kvůli tomu, že nese jadernou hlavici – ale ne raketu s jadernou hlavicí, jen jadernou hlavici. Celý nápad má spočívat v tom, že se ponorka nepozorovaně přiblíží k přímořskému městu nebo námořní základně a jadernou hlavici přímo na místě odpálí. Dokonce se přitom spekuluje, že tou hlavicí by mohla být tzv. kobaltová jaderná bomba, ale i toto patří do sféry spekulací.

V jaké fázi je však vývoj nebo snad stavba těchto ponorek, není vůbec jisté. Služby Spojených států amerických nicméně zaznamenaly první testy ponorky v arktických vodách v roce 2016 a i v nedávné revizi jaderné doktríně měla být stále ve vývoji.

Střela s plochou dráhou letu

Naopak možná největším překvapením byla informace o vývoji střely plochou dráhou letu využívající jaderný pohon, jejíž zkoušky už dokonce měly být zahájeny ke konci minulého roku. Podle vyjádření ruského prezidenta mají mít tyto střely prakticky neomezený dostřel a opět mohou manévrovat a tím snižovat pravděpodobnost svého zničení protiraketovou obranou.

Velkou neznámou u takové střely je však samotný jaderný pohon, o němž nevíme vůbec nic. Jak Spojené státy americké, tak Sovětský svaz jako předchůdce dnešního Ruska se už o něco takového snažili v případě letounů až do 60. let a to právě kvůli operačnímu doletu. Ze všech těchto projektů nakonec sešlo i kvůli problémům s ozářením posádky. Krom toho probíhal také vývoj raketových motorů s jaderným pohonem, které byly určeny pro meziplanetární lety v kosmonautice a pro využití na střelách na Zemi nejsou vhodné.

Je tedy otázkou, jaký pohon a jaké parametry nové ruské střely s plochou dráhou letu využívají. Přece jen současné střely mají dolet řádově maximálně v jednotkách tisíc km a ani zdaleka se tedy nepřibližují dostřelu mezikontinentálních raket.

Text: Michal Polák