Největší kontrašpionáž historie: Jak Sověti obětovali 320 000 vojáků kvůli jedinému agentovi

Když v úterý 17. února 1942 Alexandr Děmjanov pronikl přes frontu, začala se psát důležitá kapitola sovětské špionáže. Ten den ještě žilo 320 000 sovětských vojáků, kteří měli být obětováni proto, aby se Děmjanov zapsal do historie jako skvělý německý informátor. Ve skutečnosti se ovšem jednalo o člena sovětské tajné policie NKVD, jehož úkolem bylo sehrát úlohu dvojitého agenta.

„Alexandr Děmjanov se Němcům představil jako bývalý carský dvořan, vnuk někdejšího kozáckého atamana. Oznámil, že zastupuje podzemní organizaci Prestol (Trůn), která hledá spojence mezi nábožensky založenými lidmi a odpůrci sovětského režimu a chce spolupracovat i s německou armádou,“ napsal Karel Pacner v knize Podivné špionážní hry. Než mu německá zpravodajská služba začala věřit, podrobila ho tvrdému výslechu. Jeho součástí byl i výslech u otevřeného okna vedoucího na dvůr, kde byli přivázáni a železnými tyčemi mláceni čtyři zajatí partyzáni. Vyslýchající sledovali Děmjanovovy reakce. Nehnul ani brvou. Následně byl vysazen hluboko v ruském území, odkud začal dodávat zpravodajsky velmi hodnotné informace. Tehdy se rozjela operace Mars.

Operace Mars

„Za třesku děl začal krátce po rozednění 25. listopadu 1942 útok. Přes území široké bezmála 200 km vyrazilo 2 352 sovětských tanků a 817 000 vojáků k výběžku fronty ovládanému Němci poblíž města Ržev ve středním Rusku. Tato ofenzíva s krycím názvem Operace Mars byla severní součástí obří ambiciozní obchvatné operace se záměrem zlomit wehrmachtu v Rusku vaz,“ popisuje Ernest Volkman v knize Dějiny špionáže začátek bitvy, kterou Sověti už od počátku plánovali prohrát.

Velitelem operace byl maršál Žukov. Tento syn venkovského ševce se stal hvězdou sovětské vojenské mašinérie a prohra v rámci Operace Mars se stala kaňkou na jeho jinak skvělé vojenské kariéře. Byl to on, kdo jako velitel obrany Leningradu udržel město, nedovolil Němcům dobýt Moskvu a dostal se až do Berlína.

Žukov byl přesvědčený o maximálním utajení celé operace, a proto nechápal, jak je možné, že v ose tankových postupů jsou umístěna protitanková děla a v sektoru hlavního postupu pěchoty Němci vybudovali masivní opevnění. Něco takového nemohla být náhoda. „V jednom šestikilometrovém úseku vyřadili z činnosti během dvou dnů více než 400 ruských tanků,“ dodává podrobnosti Volkman.

Pravděpodobně se nikdy nedozvěděl, že Němci byli předem informováni o pohybu a plánech sovětských vojsk. Děmjanov dostával od NKVD podrobné informace, které předával nepříteli, který i díky nim nakonec zvítězil.

Obrat v Kurském oblouku

Děmjanov alias Heine si získal u Němců pověst neomylného zdroje zpravodajských informací. Jeho krycí historka spočívala v tom, že jako vystudovaný elektroinženýr a spojař získal místo vedoucího radisty v hlavním štábu Rudé armády, takže značná část důležitých depeší šla přes něj.

To byla ale jen první část sovětské zpravodajské hry. Když začal dodávat informace týkající se nadcházející ofenzívy v Kurském oblouku, kde se později odehrála největší tanková bitva 2. světové války, začalo se kolem něj šířit podezření, že něco není v pořádku. Jím dodávané informace byly v rozporu s tím, co měli Němci z jiných zdrojů.

Přesto díky jeho proslulosti brali Němci informace za spolehlivé. Například tvrdil, že do cíle plánované německé ofenzívy Sověti přesouvají posily složené z málo mobilní pěchoty, se kterou si německé Panzery a Tigry poradí. V průběhu bitvy se ukázalo, že opak byl pravdou. Rudá armáda měla v oblasti obrovské množství těžké techniky a její vítězství znamenalo konec německého postupu na východní frontě.

Bitva v Kurském oblouku, která proběhla od 4. do 22. července 1943, stála Němce 54 182 vojáků, 323 tanků a útočných děl, zatímco 1 612 tanků a samohybných děl bylo spolu se 159 letadly poškozeno. Pokud započteme i ztráty způsobené následnou sovětskou ofenzívou, stály boje v Kurském oblouku Hitlera asi 203 000 vojáků a 720 tanků. Mnohem zásadnější však byl válečný zvrat, neboť se jednalo o poslední velkou bitvu, kde Němci útočili a plánovali postup vpřed. Zbytek války byl v podstatě jeden velký ústup končící v Berlíně.

Ve spletitém světě špionáží se dnes už nedá přesně odhadnout, na co všechno měly Děmjanovovy informace vliv. Faktem ale zůstává, že byl vyznamenán nejen sovětským řádem Rudé hvězdy, ale dokonce v nepřítomnosti obdržel od nacistů Rytířský kříž Železného kříže, německé vyznamenání, které zřídil v září 1939 přímo Adolf Hitler.

Zdroj: Ernest Volkman: Dějiny špionáže