Mořské biology zaskočil objev podivného kytovce. Něco je na něm špatně…

V jižní části Austrálie to zase není tak výjimečná situace, jak by se mohlo nám, na oceán nezvyklým Středoevropanům zdát… Moře zde na břeh vyplavilo mrtvolu nějakého velkého tvora – mršina to byla zejména velká a současně pozoruhodně rozleželá. Přesně ten typ, o němž se pak na bulvárních webech píše „moře vyplavilo záhadného tvora, nikdo neví, co to je…“

Jenže v tomto případě by kolegové z bulváru byli pravdě blíž než přírodovědci, kteří tipovali, co je to zač… Od prvního zběžného ohledání sice bylo jasné, že jde o tělo samice nějakého kytovce, ale každá další minuta zkoumání přinášela více otázek než odpovědí.

Biologové přivolaní přímo na místo konstatovali, že jde o nějaký druh vorvaňovce, v bližší identifikaci však přiznali prohru – s něčím takovým se zatím nesetkali. Tělo pozoruhodného tvora pak bylo převezeno do South Australian Museum, kde experti vypreparovali lebku, která měla prozradit o druhu zvířete další podrobnosti.

Vyplavený vorvaňovec; foto: South Australian Museum

Jenže podrobnější průzkum vnesl do výzkumu spíše další nejistotu: ukázalo se totiž, že v této lebce samice vorvaňovce se nacházejí zuby, které se jinak vyskytují pouze v lebkách samců tohoto druhu! Jde tedy o nějakou genetickou odchylku v rámci druhu, nějakého vorvaňovského transsexuála – anebo před vědci leží jediný zástupce nějakého zcela neznámého živočišného druhu?

Veškeré znaky ukazovaly, že se jedná o exemplář vorvaňovce jižního, dříve nazývaného také plískavice novozélandská, velmi vzácný druh kytovce žijící ve výjimečných hloubkách. Jenže stavba chrupu stále neodpovídala…

Tajemství vorvaňovců

Jádro pudla, jak by řekl doktor Faust, spočívá v tom, že vorvaňovci jsou všichni značně tajemní. Na to, jak jsou velcí, toho o nich víme opravdu pramálo. Známe jich sice 22 druhů, ale pouze 4 z nich byly podrobněji studovány… Ale i za tyto exempláře vlastně vděčíme nikoliv mořským biologům, ale velrybářům – právě oni totiž tyto kytovce vylovili z hlubin oceánů a pak je poskytli na vědecký výzkum.

Zuby vorvaňovce; foto: South Australian Museum

Jsou typičtí především svým „zobákem“ – výrazně vysunutou čelistí, která je jinak typická spíše pro delfíny a delfínovce. A také o nich víme, že právě vorvaňovci jsou ze všech savců ti, kdo jsou schopni ponořit se do největších hlubin. Rekord zatím drží pozorování vorvaňovce v hloubce 2992 metrů – je však možné, že v případě nouze se dokážou ponořit ještě mnohem hlouběji.

Co s tím?

Vědci jsou zkrátka zmatení. Vyvinuté zuby u samice totiž mohou znamenat mnohé – jednak zcela nový druh vorvaňovce, výjimečný exemplář tohoto druhu, anebo dokonce nějaký projev evoluce. Ale protože toho víme o vorvaňovcích tak zoufale málo, bude si muset seriózní odpověď počkat minimálně do doby, dokud se vědci neseznámí s dalšími exempláři tohoto pozoruhodného tvora.

I taková je totiž věda; někdy (a vlastně většinou) trvá zodpovězení otázek ne týdny, ale třeba celé roky – pokud má být odpověď vyčerpávající a seriózní. A o jinou vlastně ani nikdo, kromě kolegů z bulváru, nestojí…