Jumbo jet měl nosit ve svých útrobách místo cestujících řízené střely
Symbolem současného amerického strategického letectva jsou obstarožní bombardéry B-52 a také moderní typy B-1 a B-2, ale mohlo to být také jinak.
Právě druhé dva zmiňované bombardéry začaly vznikat v nejistých a politicky překotných 70. letech. Původní program strategického nadzvukového bombardéru B-1A vláda prezidenta Cartera tehdy zrušila, kvůli vysoké ceně.
USA měly za sebou katastrofu ve Vietnamu, ropnou krizi i politické aféry na nejvyšších místech. Nastala doba utahování opasků, a to platilo i pro ozbrojené síly. U Boeingu tak přišli s docela nevšedním, ale logickým nápadem. Místo bombardéru navrhli levnější řešení v podobě upraveného aerolinkového Boeingu B-747 Jumbo Jet v roli nosiče řízených střel s plochou dráhou letu. Projekt dostal označení CMCA (Cruise Missile Carrier Aircraft) a uvažovaný stroj pak B-747 CMCA.
Jako základ uvažovaného stroje měla posloužit nákladní verze jumbo jetu s otevíratelnou přídí typu B-747-200C. Do útrob letounu měly být instalovány rotační zásobníky se střelami, počítalo se, že půjde o typ AGM-86. Celkem jich mohl jumbo jet nést až sto, standardně jich mělo být 72 kusů, což je ve srovnání s kapacitou B-52, činící 20 střel, ohromný rozdíl. Zásobníky, každý s osmi střelami, se měly pohybovat po dráze upevněné k podlaze, a to tak, aby se postupně dostaly do odpalovací pozice v zádi letounu. Tam byl umístěn uzavíratelný odpalovací otvor v trupu letounu a po vyprázdnění zásobníku jej nahradil další v pořadí. Znovunabití zásobníků se pak mělo dít na zemi skrz odklápěcí příď stroje, podobně, jako se do nákladních jumbo jetů nakládá zboží.
Za pilotní kabinou se plánovala zástavba řídícího, velitelského a komunikační střediska, elektronické vybavení letounu dokonce mělo umožňovat satelitní datové spojení s pozemními velitelstvími. Díky tomu mohly být řízené střely přeprogramovány na nejrůznější cíle, i když byl letoun-nosič ve vzduchu daleko od své základny. Kvůli velkému doletu střel mohl jumbo jet operovat tisíce kilometrů od nepřátelského teritoria, což jej ochraňovalo před stíhacími letouny nebo protileteckými zbraněmi. Velkou výhodou měly být i relativně nízké náklady na provoz, především ve srovnání se specializovanými bombardéry. Vždyť konstrukčně šlo o stroj původně určený pro komerční provoz s cestujícími nebo nákladem.
Nenápadný zabiják
Ovšem i když se B-747 CMCA na první pohled tvářil jako běžný nákladní jumbo jet, náklad představoval obrovskou bojovou sílu. Až sto střel AGM-86 mohl vypustit během krátké chvíle na libovolné cíle, aniž by kdokoliv zjistil, odkud že to startovaly. Jumbo jet má sám o sobě dlouhý dolet činící tisíce kilometrů, tankování za letu mohlo jeho akční rádius ještě výrazně prodloužit. Žádné místo na zemi by si tak nemohlo být ničím jisté.
Jenže i když měl vznik projektu CMCA svou logiku, vznikl hlavně jako odpověď na úsporná opatření americké vlády v druhé polovině 70. let. Na jejich konci se však do prezidentského úřadu dostal Ronald Reagan, což znamenalo konec pro program CMCA. Nový prezident totiž opět nechal rozjet vývoj nadzvukového bombardéru B-1 a také už tajně běžela stavba prototypů supermoderního bombardéru B-2. Obstarožní stroje B-52 dostaly další modernizační kůry, a tak myšlenka létajícího raketového nosiče zapadla do dějin.
Nicméně z dnešního pohledu se čím dál více ukazuje, že pokud by B-747 CMCA vznikl, našel by uplatnění i nyní. Americké bombardéry zasahují do současných konfliktů ze svých základen v USA či v Británii a musejí překonávat obrovské vzdálenosti. To je samozřejmě ekonomicky velmi nákladné. Navíc často používají právě řízené střely s plochou dráhou letu. Nosič těchto střel odvozený od běžného komerčního nákladního jumbo jetu by byl mnohem levnější a to i provozně, navíc jeho kapacita nesené výzbroje by byla v porovnání s bombardéry mnohonásobně vyšší. To, co dnes zvládnou čtyři B-52, by obstaral jeden B-747 CMCA. Kapacity B-1B a B-2 jsou ještě menší.
Ostatně že může být starý dobrý jumbo jet dobrou platformou pro bojový letoun, dosvědčuje i jiný projekt. Ještě před pár lety se po obloze proháněl stroj pojmenovaný YAL-1, což byl jumbo jet, který na své palubě nesl pokusný bojový laser. Jenže i tento stroj skončil v propadlišti dějin, resp. na obrovském leteckém hřbitově na základně Davis Monthan v Tusconu. Zdá se, že i v budoucnu budou tedy prim hrát specializované bombardéry.
DP