Co víme o ruském úderném dronu Suchoj S-70 Ochotnik?

V lednu se objevily první snímky vyvíjeného ruského dronu známého jako S-70 Ochotnik-B od Suchoje. Byť by měl poprvé vzlétnout tento rok, víme toho poměrně málo. I tak si ale už můžeme udělat alespoň hrubou představu o jeho možných schopnostech a především úkolech, mezi které má patřit ničení nepřátelských systémů protivzdušné obrany. Ruské letectvo jde kupředu.

Snímky úderného dronu Suchoj S-70 Ochotnik (někdy označován jako S-70 Ochotnik-B), které se objevily na ruských sociálních sítích, měly být koncem roku pořízeny na letišti Novosibirského leteckého závodu V. P. Čkalova (NAPO). To využívá právě Suchoj a mimo jiné se zde vyrábí také stíhací útočné letouny Su-34.

Téměř 15 let dlouhý vývoj

Samotný vývoj úderného dronu nicméně není žádným překvapením. O vývoji ruského bezpilotního letounu kategorie UCAV (Unmanned Combat Aerial Vehicle), tedy bezpilotního bojového letounu, se ví někdy od roku 2007. V tomto roce představil MiG svůj koncept úderného dronu Skat (známý také pod názvem Manta), na kterém byly započaty vývojové práce už v roce 2005.

MiG Skat byl navrhován jako radarem těžko zjistitelný podzvukový bezpilotní letoun. O pohon se měl starat jeden motor Klimov RD-500B o tahu 50,4 kN, který by udělil maximální rychlost kolem 850 km/hod. Vyrobená maketa měla rozpětí 11,5 m a délku 10,25 m. I tak se ale do obou vnitřních zbraňových šachet měla vejít nadzvuková střela Kh-31 určená podle varianty k ničení lodí i pozemních cílů. Plánovaný bojový rádius letounu měl dosahovat ke 2000 km. Podle dostupných informací byl projekt v roce 2012 pozastaven z důvodu nedostatku financí, i když se i v dalších letech spekulovalo o jeho skutečném stavu. Podle vyjádření ředitele MiGu z roku 2013 došlo k přerušení prací, protože ruské ministerstvo obrany rozhodlo o přesunu vývoje bezpilotního letounu přímo pod Suchoj. Ten patří pod stejné konsorcium Sjednocené letecké korporace jako MiG. A tak nejenže mohl využít získaných zkušeností, ale posléze dokonce měl zapojit MiG do dalšího vývoje.

Co tedy víme o dronu S-70 Ochotnik?

Fotografie ze zkoušek pojíždění bezpilotního letounu S-70 Ochotnik ukazují jen vnější podobu. Víme tedy, že se jedná skutečně o výhradně bezpilotní stroj konstrukce samokřídla poháněného jediným motorem. Přesná technicko-taktická data však nejsou k dispozici. Jako pohonná jednotka by měl být využit motor AL-31F anebo o něco silnější AL-41F. Ten by vzhledem k vyššímu tahu mohl eliminovat potřebu přídavného spalování, které s sebou samozřejmě přináší vyšší tepelnou stopu. Maximální rychlost letounu bývá nejčastěji uváděna kolem 1000 km/hod, což je o něco více, než tomu mělo být v případě MiGu Skat. Stejně tak se prozatím předpokládá využití existujících zbraňových systémů, a spekuluje se dokonce nad protileteckou výzbrojí – k žádným zbraňovým testům ovšem dosud nedošlo. Zcela jisté totiž ani není, zda Ochotnik představuje jakýsi technologický demonstrátor anebo má skutečně ve své současné podobě dospět do výzbroje ruského letectva. Vzhledem k mnoha prohlášením se zdá být prozatím pravděpodobnější druhá varianta. Cesta k plnohodnotnému bojovému prostředku od prototypu každopádně bude ještě dlouhá.

Propojení se stíhacím letounem Su-57

Rusko očekává, že budoucí bezpilotní letoun bude určen především k ničení nepřátelských systémů protivzdušné obrany, velitelských a stanovišť a dalších důležitých cílů. Své využití by měl tedy nalézt tam, kde hrozí velké riziko pro použití útočných letounů s lidskou posádkou. Hodně zajímavé může být společné působení dronu Ochotnik společně s vyvíjeným (pilotovaným) víceúčelovým stíhacím letounem Su-57, který se řadí (respektive po implementaci nových motorů) zařadí do 5. generace. Jeden z prototypů Su-57 byl dokonce vyfotografován s emblémem dronu konstrukce samokřídla a spekuluje se nad tím, že alespoň částečně spolu oba letouny sdílejí různé technologie a díly. A kdy že Ochotnik poprvé poletí? Zřejmě letos a to dost možná velmi brzy. Už v listopadu minulého roku měl v rámci testu pohybu po dráze a automatických úkonů zrychlit na 200 km/hod a následně automaticky zabrzdit a zaparkovat. Text: Michal Polák