Americká armáda zrušila projekt “ironmanovského” obleku

Obama a Iron Man

Před pár lety oznámil jeho program tehdejší americký prezident Obama slovy "V zásadě jsem přišel, abych oznámil, že vyvíjíme oblek Iron Mana". Letos však program Talos, vývoj pěchotního exobrnění nové generace, uvízl na mrtvém bodě. Technologie totiž zdaleka ještě nedostačuje k jeho praktickému nasazení v poli. Přesto by bylo předčasné tvrdit, že je idea pěchotní ochrany zítřka mrtvá. Spíše totiž odpočívá – a čeká na svou novou šanci. Iron Man, který nebyl

Program TALOS (Tactical Assault Light Operator Suit) započal v roce 2013 s tím, že v poli by mohl být nasazen do jediného roku. Nyní, o šest let později, velení speciálních sil, pro něž měl být TALOS určen, program kvůli setrvalé absenci prototypu zrušilo. Ne snad, že by se soukromé firmy nesnažily praktický exooblek vyvinout. Lockheed Martin představil například svůj exoskeleton ONYX, který měl vojákům pomáhat unést větší zátěž a v teorii i silnější balistickou ochranu. Ta by mohla jednou vojákům umožnit ochranu před výbušninami i střelami malé ráže.

ONYX navíc dosáhl i poměrně impresivních výsledků – dle zátěže mohl operovat na baterie po 8 až 16 hodin. To je však stále vhodné jenom pro limitované operace, nejlépe defenzivního charakteru. TALOS byl ale určen do ofenzívy, zejména průniku do budov. I potenciální užití v obraně navíc pokulhává – stejnou roli dobré obrany dnes dovedou na dobře zabezpečených základnách plnit i staré známé obrněnce nebo zákopy.

Černý ještřáb jako varování

Speciální jednotky, které můžou v poli operovat po dny i týdny, potřebují podstatně dlouhodobější výdrž. I krátké mise se navíc můžou vymknout z kontroly. Neslavná bitva o Mogadišo z roku 1993 také měla trvat jenom po jedinou hodinu. Nakonec se však protáhla na dva dny a stala se předlohou filmu Černý jestřáb sestřelen. Představa, že vojáci v polovině bojů budou muset shodit robotické brnění a přijdou o velkou část své výhody, patří mezi noční můry vojenských plánovačů.

Nedostatečné baterie tak jsou a ještě asi dlouho budou hlavní překážkou rozšíření robotických exoskeletonů mimo dobré zásobování elektřinou. Fiktivní Iron Man měl v tomto výhodu – uvnitř hrudi tohoto superhrdiny totiž tepal mytický arc reactor. Reální vojáci takové štěstí na magické zdroje energie ovšem nemají. Alternativy třeba v podobě pohánění fosilními palivy jsou přitom velmi hlučné – představa, že četa speciálních jednotek na míle daleko vydává stejný hluk jako formace sekaček, taktice příliš nenahrává. Elektrické exoskeletony problém s hlukem nemají.

Přesto programy navázané na TALOS přinesly jeho pozoruhodné zjištění stran technologií poháněných elektřinou. Zdá se totiž, tiché elektrické motorky by vojenské nasazení pro elitní jednotky přece jenom našly. Na rozdíl od exoskeletonů je pohyb pomocí kola stále energeticky efektivnější. Motorky tak můžou na jednu baterii překonat přes 130 km a uvést desítky kilogramu nákladu. V případě, že jim dojde šťáva, lze navíc motorky ponechat svému osudu, aniž by to ovlivnilo přímou bojeschopnost jednotky. Na rozdíl od exoskeletonů. Elektrické motorky by mohly být vhodnou zbraní pro tichý průnik za nepřátelské linie. Od fáze zahájení boje je snížený hluk motorek stejně už zbytečný. Americká DARPA bude proto program e-motorek dále rozvíjet.

TALOS není mrtvý – jen odpočívá

Talos sám ale nejspíše bude následovat osud programu Land Warrior, který také sliboval na přelomu tisíciletí vyvinout zbrusu novou vojenskou zbroj. Land Warrior sice nedisponoval exoskeletem, vznikal však pro éru informačního věku. Hlavní ideou programu bylo dokonale propojit pěšáka se strukturami velení pro získání absolutního bojového přehledu. Land Warrior však nakonec rovněž došel zrušení v roce 2007. Jeho praktičtější nápady byly včleněny do navazujících programu Future Force Warrior a Nett Warrior, které ukazují, že původní myšlenky Land Warriora nebyly zcela liché – nešlo je však dost dobře realizovat v jejich éře.

Ironií osudu si přitom dnes svého vlastního "Land Warrioříka" do jisté míry můžou dovolit i guerillové bojůvky – s technologiemi mobilního internetu a smartphony mají totiž levněji k dispozici to, co vývojářům Land Warrior systému chybělo. Armáda bude mít v budoucnu zřejmě po ruce i systémy na efektivnější řízení informací z bojiště, třeba skrze umělou inteligenci. Idea Land Warrior se tedy možná dočká naplnění. Jenom bylo poněkud naivní to očekávat v roce 2000.

Také Talos pravděpodobně ukazuje cestu kupředu jenom ve velmi hrubých obrysech. Koneckonců, exoskelety se již reálně používají třeba v automobilce Ford. Jak již padlo, pro využití v poli budou muset minimálně počkat na vývoj nových baterií. Za 10 nebo 20 let může být v tomto ohledu situace mnohem příznivější.

Neúspěch programu Talos tak rozhodně neznamená, že se technologie pěchoty neposouvá kupředu – stejně tak, jako zrušení Land Warrioru neznamenalo, že sesíťované bojiště nemá žádnou budoucnost. Bude však třeba nových nápadů, aby ty staré dostaly význam. A možná přijdou ze zcela nečekaných zdrojů. Ironií osudu byl totiž program Land Warrior zrušen ve stejném roce, kdy přišel na trh první iPhone, který dovolil realizaci něčeho podobného mnohem snáz. Bylo by podobnou ironií, kdyby se zítra objevily mnohem efektivnější baterie. Text: Ladislav Loukota