Vědci jásají nad obří krysou. Má černé tlapky a žije na stromech
Krysa nepatří mezi lidmi vyhledávaná zvířata. Tahle je ale výjimkou.
Zatímco v Evropě má krysa, zřejmě od středověkých morových ran, velmi špatnou pověst, v západní Austrálii žije krysa černonohá (Mesembriomys gouldii), o níž se vědci domnívali, že se díky zdivočelým kočkám, lidským aktivitám, ale i úbytku přirozeného prostředí stala další položkou na seznamu vyhynulých živočichů. Naposledy totiž byla spatřena v roce 1987 a zcela vážně se uvažovalo o tom, že vyhynula. Podle zoologických pravidel může být za vyhynulého považován ten živočich, který nebyl spatřen půl století, a ukazuje se, že toto pravidlo má své opodstatnění.
Štěstí přeje připraveným
Už v loňském roce tvora nápadně podobného tomuto druhu náhodně zahlédl přírodovědec na své noční výpravě. Ovšem náhodný objev bylo nutno potvrdit a zdokumentovat, k čemuž posloužily dnes již v oblasti přírodních věd hojně používané fotopasti. Trvalo několik měsíců, než se krysa dostala na záznam, ale důkaz je jasný – krysa černonohá žije. Jednou z jejích oblíbených rostlin je pandán Pandana spiralis, což je bezesporu užitečná informace pro každého, kdo by se vydal tohoto vzácného hlodavce pozorovat.
Pandanus spiralis - druh, má krysa černonohá v oblibě
Rozkládající se semeno pandánu Zdroj: Topi Pigula
Důvodem k radosti je zejména fakt, že se jedná o původní druh australské zvířeny, který je dovezenými druhy tvrdě decimován. Nemusí se jednat jen o proslavené králíky či kočky, ale australskou přírodu si pro sebe uzurpují i americké ropuchy Bufo marinus nebo náš „vánoční“ kapr. Pokud bychom krysu černonohou porovnali s „normálními“ krysami, jako je například známá krysa obecná, tak její australská příbuzná je oproti ní skutečným obrem. Zatímco „naše“ krysy dosahují váhy 250 g, „černonožec“ dorůstá až do váhy 800 gramů. Je listo- a plodožravá, ale dokáže si své denní menu zpestřit drobnými bezobratlými včetně termitů. Jedním z důvodů, proč tak dlouho unikala pozornosti, je její soumračná aktivita – právě proto měl loňský objev svou logiku – uskutečnil se na noční výpravě.
Text: Topi Pigula