OBRAZEM: Nejbizarnější přírodní jevy planety Země

Je neuvěřitelné, co někdy příroda dokáže. Nedávno jste si tu mohli prohlédnout galerii ledových krás a dnes k nim přidáme další zajímavé úkazy.

Ledové květinky

A některé z nich budou také souviset s chladem. Například takové ledové květiny – při bližším pohledu jsou to jakési sněhové vločky plovoucí na hladině moře. Vznikají v případě, že se na kousek ledu díky řetězové reakci ve vhodných podmínkách nabalí další kousky vlhkosti a prachu.

Sněhové komíny

Nebo takový sněhový komín. Na první pohled tyto útvary viděné v Antarktidě vypadají, jako by to byly vysoké pece místních Eskymáků. Ve skutečnosti jde ale o ledovou fumarolu – speciální projev sopečné činnosti, při němž zpod zemské kůry unikají plyny. Protože se tak ale děje v extrémně chladných krajích, voda v parách mrzne a tvoří útvar vysoký třeba až 20 metrů.

Nebo takový ledový stalaktit neboli brinicle. Je to ledový krápník stojící či plující pod vodou. Jak je možné, že se led udrží třeba i na dně, ačkoli podle fyziky ze základní školy má voda do +4 stupňů větší hustotu než led? Klíč je ve specifických fyzikálních podmínkách. Brinicle vzniká ve chvíli, kdy se pod ledem shromáždí velmi chladná a velmi slaná voda, která je hustší než okolní, a začne v proudu klesat ke dnu; pak mohou začít její stěny mrznout v pevný útvar. Tím pak extrémně studená voda proudí dolů, a pokud se krápník dostane až na dno (to je možné jen v klidné mělké vodě a za stálého přísunu ledové silně slané vody), dokáže voda z něj proudící zmrazit vše, na co dosáhne – živočichové ze dna moře totiž nejsou na mráz stavění.

Cthulhu žije! Biologové ho našli v útrobách termitů

Moře v (neškodných) plamenech

Zatímco ledové krápníky jsou velmi vzácné, modře světélkující moře můžete vidět podstatně častěji. A dokonce je zcela bezpečné se v něm i vykoupat, barvu totiž má na svědomí plankton, který přirozeně modře světélkuje a s přílivem se někdy nahromadí do souvislých vrstev.

Měsíční duha

A jdeme v kýčovitosti ještě dál. Jestlipak víte, jak vypadá měsíční duha? Měsíční světlo se totiž stejně jako to sluneční při pohledu přes kapky vody může lámat, a tvořit tak mnohobarevný oblouk. Problém je ovšem v tom, že lidské oko v této duze tvořené "slabším" světlem špatně rozeznává barvy, a tak se mnoha přihlížejícím zdá bílá. Na fotografiích, snímaných s delší expozicí, jsou ovšem barvy patrné. Díky dlouhé expozici se taky může zdát, že je "za" duhou ještě den, zatímco před ní noc.

Dokázali jsme to! Člověk vyhubil další nádherné zvíře

A nakonec se podíváme na duhu ohnivou. Jde o útvar, který se objevuje ve vysoko položených mracích, pokud obsahují větší množství šestihranných krystalů ledu a slunce na ně svítí ve vhodném úhlu.

Polární záře jako tečka

A samozřejmě nesmíme zapomenout na polární záři. Aurora australis a aurora borealis vznikají v případě, že magnetické pole Země zachytí protony, elektrony a alfa částice (tzv. sluneční vítr) vymrštěné ze slunce a ony při cestě k zemi reagují s atmosférickými částicemi.

Polární záře. Foto: Wikimedia Commons