Nečekaný objev: kolonie korálových polypů se živí plasty a přitom samy sebe ženou do záhuby

Moře plastu

I když je snaha vyrábět samoodbouratené, tedy biodegradibilní plasty, klasické umělé hmoty, které bez nadsázky vydrží věky, stále ještě vedou. A zamořují planetu. Své o tom ví ostrov Silafuši, který byl vyčleněn jako skládka pro jinak půvabné maledivské souostroví. Plasty se čím dál více stávají ohrožením mořského ekosystému. A nejedná se jen o volně se vznášející se igelitové či mikrotenové sáčky, které působí smrt želvám, které je pozřou v domnění, že se jedná o medúzy.

Krmení korálů

Vědci ze severokarolínské Duke University se rozhodli pro zajímavý experiment. Několik měsíců nabízeli společenstvu korálových polypů k „jídlu“ maličkaté kousky plastu. Ukázalo se, že ti jim dávali přednost před například stejně velkými zrnky písku. Mezi nabízenými „dobrotami“ byl mimo jiné i polystyren i polyvinylchlorid. Plasty jsou samozřejmě nestravitelné, což v případě polypů znamenalo vyvržení pozřeného materiálu po zhruba osmi hodinách, ale v některých případech zůstaly uvnitř těl i déle než 24 hodin. To ale v praxi znamená, že se narušuje „životospráva“ organismů a následně může dojít k jejich vyhladovění a v extrémním případě i smrti. Celý pokus vědci popsali v odborném Marine Pollution Bulletinu.

Plastová chuť

Pro lidské chuťové papily asi nemají plasty žádnou chuť, ale koráli to vidí jinak. Jelikož žádné chuťové papily v „lidském“ slova smyslu nemají, ochutnávají svou potravu pomocí chapadélek a analyzují chemickou stopu budoucího sousta. Jejich plastová chemická stopa vyloženě polypy lákala, protože když byl nabízený kousek plastu zakryt kolonií bakterií, tak náhle přestal být atraktivní. „Musíme vzít v úvahu nejen členitost a velikost plastu, ale taky jeho chuť. Jde o další z faktorů, který ohrožuje mořský život,“ upozorňuje Alexander Seymour, vedoucí vědeckého týmu.

Text: Topi Pigula