Mohl přijít Ježíš na svět v rámci panenského početí? Tady je jasná odpověď

Panenské početí se nejčastěji skloňuje s narozením miminka v Betlémě, které se následně stalo světovou celebritou. Mýtus panenského početí u lidí ještě nikdo nevyvrátil a nezopakoval – pomineme-li početí mimo tělo matky, tedy „děti ze zkumavky“. U zvířat ale není tento jev „početí bez přítomnosti otce“ neznámý.

Partenogeneze ve světě zvířat: žraloci, varani i mloci

Před časem se v pražské ZOO vylíhla mláďata varanů, přičemž vedení ZOO chtělo vědět, kdo byl otcem. Testy DNA ukázaly, že otec je neznámý, respektive, že žádný není. Mláďata prodělala zdárný vývoj, aniž by se do vajíčka v těle matky dostala porce DNA ze strany samce.

Partenogeneze známá mimo jiné jako samobřezost, či dokonce pannobřezost znamená způsob rozmnožování bez oplodnění vajíčka spermií. V přírodě nejde o nijak velké překvapení, stačí připomenout včelí trubce, kteří vznikají z neoplozených včelích vajíček. A pokud vám růže zaplaví nadměrné množství mšic, opět je na vině partenogeneze. Mšice se zkrátka s nějakými „mužskými" vůbec nezdržují.

Nevýhodou takovéhoto rozmnožování je, že narození tvorové mají genetickou výbavu výhradně od matky, jsou tedy jakýmisi jejich klony, což výrazně snižuje genetickou diverzitu v populaci, což evoluci neposouvá příliš kupředu.

Tuto metodu využívají někteří žraloci, u obratlovců ji zvládají někteří hadi (maličký slepák květinový či velký hroznýš královský) či někteří mloci či axolotli. Právě na ně se zaměřil výzkumný tým z Ohio State University, kteří se pustili po stopách 3,4 milionu let staré historie rozmnožování axolotlů. Své výsledky představili v odborném časopise Evolution.

Ukázalo se, že samotní axolotlové partenogenezi zvládají, ale genetický potenciál si tu a tam vylepší drobnou krádeží. Některé druhy se totiž rozmnožují tak, že samci odloží dávku spermatu (spermatéku) na větvičku či kamínek a samička ho nasaje dovnitř. Jenže něco podobného udělá i samice jiného, blízce příbuzného druhu, čímž se dopustí činu, který biologové nazývají kleptogenezí. Typičtí zloději jsou axolotlové krtkovití (Ambystoma talpoideum).

Podle biologů právě obohacování pomocí krádeží udrželo axolotly v plné síle do dnešních dnů. Normálně by totiž druh množící se pouze po mateřské linii měl vyhynout, ale případ axolotlů, kteří se drží miliony let, je pro biology stále jistou záhadu.

Mohl být Ježíš zplozen partenogeneticky?

Jakkoliv není oplození bez přítomnosti otce, respektive samčí DNA, v přírodě neznámé, u lidí k vidění není. Představa sexuálního styku Boha s Marií (připomeňme, že podle křesťanské věrouky je Ježíš božím synem) je pro křesťany nepřijatelná, proto se pro její oplození vžila představa neposkvrněného početí.

Odpověď na otázku, zdali mohl Ježíš vzniknout partenogenezí (otázka je samozřejmě hypotetická) je jednoduchá a jednoznačná. Nemohl – početí savců bez přítomnosti otce příroda nepřipouští. Na to jsme evolučně už příliš složití. „U savců je rozmnožování partenogenezí neproveditelné. Může za to fakt, že savčí spermie předává potomkovi jinak „upravené“ geny než savčí vajíčko. Pokud se v potomkovi nesejdou geny upravené otcem s geny upravenými matkou, je zle. Jedinec se buď vůbec nenarodí, nebo je těžce postižen. Toto pravidlo platí pro několik stovek z celkového počtu asi 23 000 savčích genů,“ píše biolog Jaroslav Petr na svém blogu.

Text: Topi Pigula