Hra o úly: epická bitva dvou včelích armád trvala měsíce!

Australští entomologové pozorovali obrovskou bitvu mezi dvěma druhy včel – trvala několik měsíců a byla stejně krvavá jako ty lidské.

K bitvě došlo nedaleko Brisbane a jeho příčinou byl úl, o nějž obě včelstva usilovala. Popsal to biolog Paul Cunningham v odborném časopise The American Naturalist. Bojovaly mezi sebou dva druhy včel bez žihadel – tetragonula carbonaria a tetragonula hockingsi. Budeme jim říkat pro účely tohoto článku karbonářky a hokynářky, ať se to neplete…

Karbonářky jsou v Austrálii doma. Vytvářejí velké množství velmi kvalitního medu, takže si je oblíbili už původní lidští obyvatelé tohoto světadílu. Ale současně po medu touží i další tvorové, například jiné kolonie včel. A to byl právě případ tohoto epického boje. Hokynářky zaútočily jako první: dělnice vtrhly do nepřátelského úlu a začaly tam nemilosrdně zabíjet tamní dělnice. Podle biologů bylo jejich úmyslem dostat do úlu vlastní královnu, čímž by získaly nad úlem (a jeho medem) absolutní kontrolu.

Podívejte se, jaký tvar mají plástve včel tetragonula carbonaria:

Jenže narazily. Jak už jsme psali, ani jeden z druhů nemá žihadla, ale používají stejně nemilosrdně kusadla. Pokud došlo k boji jedna na jednu, tak byly síly zcela vyrovnané – a nejčastěji zemřely rovnou obě dvě včely. A tak záleželo jen na jediném: která strana dokáže nasadit více vojáků. První útok hokynářkám nevyšel, ale cíl byl tak lákavý, že v něm pokračovaly. V průběhu několika týdnů podnikly řadu menších a tři další velké útoky – a poslední z nich konečně uspěl.

Masakr za zavřenými dveřmi

Útočnice vtrhly do úlu a pozabíjely tam, na koho narazily: dělnice, trubce i mladé královny. Žádné milosrdenství se nedostavilo… Když vědci po několika týdnech, jež uplynuly od války, studovali podmínky v úlu, zjistili, že hokynářky úl zcela ovládly – jeho královnou se stala dcera té, která vedla útok.

Podívejte se, jak vypadají "hokynářky", tedy tetragonula hockingsi:

Cunningham a jeho tým sledují a studují chování australský včel už dlouho. Během pětileté mise zmapovali 250 úlů, přičemž zaznamenali 46 podobných masakrů. To znamená, že k válkám dochází mezi včelami prakticky pořád. Vědci zatím stále ještě neznají spoustu podrobností o tom, jak takové bitvy vypadají: jakmile útočnice vniknou do úlu, jsou biologové bez informací.

Jednou z nejdůležitějších otázek je, jestli vítězky pozabíjejí všechny obyvatele poraženého úlu, anebo jestli je využívají dále jako jakési otroky.

text: RD