Dvoumetroví pravěcí tučňáci byli pestří jako papoušci

Už od roku 1977 znají vědci obřího novozélandského tučňáka pojmenovaného kairuku. Měřil asi 120 centimetrů a vážil přes 60 kilogramů. Byl vysoký, vyzáblý a oproti dnešním tučňákům dost děsivý – měl ostrá dlouhý zobák a zřejmě se jednalo o vynikajícího vodního lovce.

Na úvodní fotografii je srovnání zobáku pravěkého tučňáka Icaptydes s tučňákem císařským. Na Novém Zélandu žilo před 25 miliony lety pět druhů těchto tučňáků a zjevně se jim dobře dařilo. Vyhynuli až poté, co se změnily podnebné podmínky a velcí tučňáci narazili na nedostatek potravy. Zatímco jejich menší sourozenci si vždycky nějakou tu drobnou rybku ulovili, kairuku zkrátka vymřeli hladem.

Vědci si dlouho mysleli, že větší vodní ptáci než kairuku nemohli existovat, proto byl o to větším překvapením objev ještě většího tučňáčího obra. Tento husarský kousek se podařil roku 2007 paleontologům v Peru. Našli tam hrůzu nahánějící ostatky tučňáka pojmenovaného Icadyptes salasi. Šlo o 150 centimetrů vysokého obra, který vážil stejně jako dospělý muž. Hrozivý byl především jeho skoro dvaceticentimetrový zobák.

Podívejte se, jak to dopadne, když dnešní tučňák narazí na silnějšího konkurenta:

Nedaleko od něj byly nalezeny ostatky dalšího obřího tučňáka jménem Pachydyptes ponderosus. Byl přibližně stejně velký jako předchozí tučňák a podle paleontologů šlo zřejmě o skvělého plavce. Měl dost zavalitý tvar těla, možná byl spíš podobný tuleni než tučňákovi – až na ten zobák. Všechny druhy pravěkých tučňáků měly podle paleontologů mnohem pestřejší peří než dnešní tučňáci. Proč, to je ovšem dodnes záhada…

Pravěcí tučňáci patří k nejlépe zmapovaným ptákům. Mají totiž velmi pevné kosti – nemusí je mít duté jako ostatní ptáci, kteří by bez odlehčených kostí nevzlétli… Ani to ale nebyl největší tučňák, který kdy plaval po světových oceánech. Tento rekord drží další nelétavý obr z Nového Zélandu - Anthropornis nordenskjoeldi. O jeho velikosti nejlépe vypovídá jeho jméno: znamená „ptáko-člověk“. Anthropornis byl totiž opravdu větší než dospělý muž.

A také byl těžší, vážil zřejmě asi 100 kilogramů. Žil asi před 45 miliony lety a na jeho kostře objevili vědci několik podivných jevů – křídla přeměněná v ploutve měla ještě znaky létajících ptáků.

To je pro paleontology důkazem, že tučňáci pocházejí z létajících ptáků; u těch dnešních to nejde vypozorovat – právě proto jsou kosti pravěkých tučňáků pro vědce tak důležité. O tom, co obři jako Anthropornis žrali, můžeme jen spekulovat. Tvar zobáku napovídá, že mohli lovit hlavně ryby a také chobotnice – naopak se stávali kořistí pravěkých žraloků a zejména delfínů.

Objevy pravěkých tučňáků také vedly k tomu, že už víme, kdo jsou jejich nejbližší příbuzní. S největší pravděpodobností mají blízko k albatrosům a terejům.