Rizika migrace jsou nepopiratelná. Ale co její výhody?!

Většina evropských občanů a především politiků uznala téma migrace teprve nedávno. Jak tato vlna imigrace změní Evropu a tedy i náš život v příštích letech? Existuje nějaká hranice, za kterou by naše vstřícnost neměla zacházet? Anebo vstřícnost a pohostinnost nemají mít hranice?

Martina Kociánová v pořadu Kupředu do minulosti ČRo2 diskutovala s Romanem Jochem, ředitelem Občanského institutu, a Janem Schrothem z Mezinárodní organizace pro migraci.

Martina: K břehům Evropy se už po několik let valí zesilující vlna imigrantů. Ta základní otázka, která by tedy asi měla zaznít, je: proč? Proč lidé utíkají z Blízkého Východu a z Afriky?

Roman Joch: Jednak je to snaha o bezpečí. To znamená, že k nám migrují ze zemí rozvrácených válkou nebo ze zemí, kde nejsou funkční státy, což je případ Libye.

No a ten druhý hlavní důvod je ekonomický motiv. To znamená, že chtějí lepší život pro sebe, pro své děti. Evropa je v určitých množstvích doposud přijímala, a tak spoléhají celkem racionálně na to, že se svými sociálními službami a dávkami bude velkorysá i vůči nim.

Martina: Vidíte to tak také, pane Schrothe?

Jan Schroth: Na Blízkém východě se více jedná o ty bezpečnostní aspekty. O to, že těm lidem opravdu hrozí reálné nebezpečí smrti.

I když tam převážná většina lidí, bavíme se především o Sýrii, Iráku, Jemenu, zůstává v okolních státech. Do Evropy jde pouze malý zlomek, to je potřeba si uvědomit. Co se týká Afriky, mluvíme zejména o Somálsku a Nigérii, tak tam se jedná o snahu zabezpečit si lepší budoucnost.

Martina: Kdybyste to měli vystihnout percentuálně. Co hraje prim? Ekonomika nebo holý život?

Jan Schroth: V loňském roce podle čísel UNACR to z velké části byli ti, kteří měli reálnou šanci získat azyl, protože jim hrozilo nějaké nebezpečí. Nyní se hovoří o tom, že lidé, kteří přichází z Afriky, tak ti již nesplňují podmínky pro udělení azylu a spíše se hovoří o ekonomické migraci.

Roman Joch: Pravděpodobně bych souhlasil s tím, že více je těch, kteří to dělají kvůli bezpečí. Ale těm, co utíkají před válkou, stačí překročit hranice, v případě Sýrie jsou to Turecké nebo Jordánské hranice, a tam většinou zůstávají.

Domnívám se ale, že ti kteří překonají tu dlouhou cestu, například přes Středozemní moře až do Evropy, evidentně jdou za lepším ekonomickým životem a za štědrým sociálním státem.

Martina: Lidé pod články týkající se migrace a migrantů komentovali fakt, že imigranti z Afriky z oblasti Guinejského zálivu, nejsou nikterak nuzně oblečeni. Je to i pro vás nějaké vodítko?

Jan Schroth: Statistiky migrace dlouhodobě hovoří o tom, že nemigrují ti nejchudší. Ti na to nemají prostředky, nemají na to schopnosti, ani nemají ambice. Když se podívám, kolik musí ti lidé zaplatit, tak si to nemůže dovolit zdaleka každý.

Velká část lidí zůstává někde v uprchlických táborech, ale potom jsou ti, kteří na tom byli ekonomicky dobře. Co se týče Sýrie, tak to nebyla země v rozkladu. Dříve se jí přezdívalo spolu s Libanonem „Švýcarsko Blízkého východu“.

Proč se neustále snažíme vyvážet demokracii i tam, kde o ni nestojí a kde nefunguje? Jak se na migraci podepsalo Arabské jaro? Proč si někteří myslí, že migrace je jako přírodní úkaz, jako blesk, nad kterým nemáme kontrolu? Jak by měla probíhat řízená migrace a lze ji vůbec nastolit? Otevřené odpovědi na tyto a další otázky najdete v rozhovoru TADY.