„Stařík“ Pravomil Raichl válčil s nacisty a přežil sovětský Gulag. Vytoužený atentát nedokončil

Ačkoliv se do českého povědomí dostal Pravomil Raichl naplno až s filmem Staříci z roku 2019, jeho příběh by rozhodně neměl být zapomenut. Neohrožený bojovník s nacismem i komunismem se v roce 2002 rozhodl vrátit z USA – kam emigroval v 50. letech minulého století po útěku z věznice v Leopoldově – aby spáchal atentát.

Jeho cílem měl být bývalý komunistický prokurátor Karel Vaš, jehož česká justice nebyla schopna odsoudit za desítky justičních vražd, včetně procesu s generálem Heliodorem Píkou. Na atentát ovšem nedošlo, protože v den jeho plánovaného spáchání, 25. února 2002, zemřel Raichl na infarkt, o čemž částečně pojednává výše uvedený film, který se nechal Raichlovou poslední operací inspirovat.

Bojovník ve vězení

Nepojednává však už o jeho životě, který byl významným způsobem ovlivněn druhou světovou válkou a následně nástupem komunismu. Pravomil Raichl se narodil 31. ledna 1921 ve Skůrech u Slaného do rodiny stavbyvedoucího a matky v domácnosti. V roce 1935 nastoupil na lesnickou školu v Písku, aniž by tušil, že se už za krátkou dobu svět kompletně změní. V roce 1938, v napjaté době spojené s německými požadavky na české pohraničí, reagoval Raichl zájmem vstoupit do armády. Nadšení ho neopustilo ani po vzniku protektorátu, když se rozhodl přidat se k bojům na východní frontě. Přes Slovensko odešel do Maďarska a chtěl pokračovat dál do Jugoslávie, byl však zatčen. A následně ještě několikrát při snaze dostat se na frontu.

Nakonec byl uvězněn Sověty ke třem letům v gulagu, konkrétně v komplexu lágrů Ivděllag na severním Urale, kde byl podle své autobiografické knihy vystaven i kanibalismu. Zachránila ho však amnestie pro československé občany, takže se Raichl mohl konečně v lednu 1942 připojit k jednotce v Buzuluku. Coby samopalník se účastnil několika bojů, byl několikrát raněn a následně vyznamenán třemi Československými válečnými kříži i medailí za chrabrost. Nedůvěra, kterou choval k Sovětům, z něj však nevyprchala a vědom si komunistického nebezpečí v Československu navázal po válce kontakt s americkou tajnou službou. Jeho spolupráce ale byla odhalena a v rámci tzv. mostecké špionážní aféry byl Raichl odsouzen k trestu smrti.

Útěk před smrtí

Před ním ho ochránilo rozhodnutí prezidenta Edvarda Beneše, který nechtěl rozsudek podepsat a nechal jej změnit na doživotí, což ale pro Raichla automaticky znamenalo možnost útěku. A tu skutečně využil, když nejprve prchnul z tábora u Příbrami a následně i z ostře hlídané věznice Leopoldov na Slovensku. Spolu s pěti dalšími vězni dokázal začátkem roku 1952 uprchnout, aby po několika týdnech skrývání překročil hranice v západním Německu. Poté Raichl vstoupil do řad americké armády a na tomto místě – s opuštěním východního bloku – se ztratila i možnost, aby byl jeho příběh uchován v paměti českého národa.

Raichl se v Německu podruhé oženil a následně s celou rodinou přesídlil do Spojených států. V roce 2000 pak obdržel od tehdejšího prezidenta Václava Havla Řád bílého lva a skoro by se mohlo zdát, že tady příběh končí. Jak je ale uvedeno výše, o dva roky později se Raichl vydal do Česka, aby na den výročí komunistického puče zastřelil bývalého komunistického prokurátora Karla Vaše. Raichl chtěl jeho zastřelením splnit svůj závazek vůči kamarádům, jimž tento zločinec zničil životy anebo je nechal zlikvidovat. Na atentát ale nakonec nedošlo, protože přesně v den exekuce Pravomil Raichl podlehl srdečnímu infarktu a svou poslední misi nedokončil.

Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů