Podle vědců se blíží největší změna zemědělství od počátku neolitu

Po většinu historie civilizace až do 20. století vypadalo zemědělství hodně podobně. Ne snad, že by nedocházelo na jisté inovace, postupné zlepšování metod či křížení hospodářských zvířat i plodin. Zdá se však, že se blíží období, kdy dojde na konvergenci dosavadního vývoje a zemědělství se navždy promění. Naznačují to alespoň projekce dosavadních dat.

Největší změna od počátku evoluce člověka byl oheň... a zemědělství

Traduje se, že lovci-sběrači žijící před příchodem zemědělství byli dokonce zdravější. Pěstování plodin totiž zpočátku vedlo k méně barvité stravě i vyšší fyzické náročnosti. Proč tedy vlastně na neolitickou revoluci, která skrze zemědělské praktiky vydláždila cestu pro civilizaci, vlastně došlo? Důvodů bylo vícero a obtížně se s jistotou určuje, který byl "ten nej". Zdá se však, že zemědělství bylo vzdor všem svým problémům jistější formou obživy než spoléhání se na lov a jiné formy hledání potravy.

To umožnilo bezprecedentní vlnu změn v lidské společnosti. Namísto putování po oblastech s hojností obživy se lidé začali usazovat na trvalých sídlištích. Začali budovat opevnění, vedle nichž starší pevnosti vypadaly jako domeček ze sirek.

Došlo na rapidní nárůst populace, koncentraci moci, ale i rozvoj mytologie, náboženství, filozofie a nakonec i moderní vědy. Mnoho elementů historie, které bereme za "zcela přirozené", bylo možných jenom díky zemědělství. Například středověké feudální rody a jejich nevolníci mohly v dané formě existovat jenom kvůli tomu, že rody držely a (skrze nevolníky) obdělávaly krajinu, což jim dávalo kritickou moc.

Bez zemědělství by nebyl současný svět

Zemědělství je bez nejmenších pochyb tou nejvýznamnější technologií, kterou Homo sapiens kdy vynalezl. Konkurovat mu můžou jenom dva další vynálezy – oheň, který ale (ač nejspíše ještě bez schopnosti jej rozdělávat) znali i předci moderního člověka, a nakonec spalovací motor využívající fosilních paliv. Ten zase přepsal možné využívání energií a jeho přínos známe dodnes. Od průmyslové revoluce samozřejmě došlo na řadu změn v zemědělství, které umožnily lidstvu narůst do obtížně představitelné sumy skoro 8 miliard lidí. Patří sem zejména syntetická hnojiva a pesticidy, stejně jako umělá závlaha a příchod hospodářské mechanizace. Ne ve všech státech na Zemi samozřejmě došlo na aplikaci daných vynálezů najednou a ve stejné míře. Přesto lze říct, že jednu zemědělskou revoluci jsme si prožili i v posledním století, a ta ukázala, jak výrazně můžou původně nezemědělské technologie (chemie a ropa) proměnit i zemědělství samotné.

Maso z laboratoře? Už se na tom pracuje

Prognózy primárně naznačují snižující se cenu výživových proteinů – již v roce 2030 by tedy „maso“ mohlo dle analýzy think tanku RethinkX být až o 70 procent levnější co do produkce. Spolu s tím lze očekávat i snížení ceny rostlinných produktů až o 80 procent. Jedním z faktorů podporujících toto snížení je i úbytek obdělávané půdy až o 60 procent – méně zvěře znamená více půdy pro plodiny putující přímo k lidem.

Nakolik se to případně promítne to skutečné ceny, je samozřejmě otázkou – je možné, že nijak. Stejně tak je ale možné, že si kvalitnější potraviny bude moct dovolit vícero lidí. Hlavním motorem této změny přitom má být laboratorně produkované maso. Již dnes existují přesvědčivé náhražky masa a očekává se, že jeho podíl na trhu poroste.

Výroba masa se bude blížit hydroponickému pěstování zemědělských plodin spíše než chovu zemědělských zvířat – zjednodušeně řečeno bude stačit „přidat pár kmenových buněk“ a steak doroste do kýžené velikosti za přidání dostatečného množství dalších živin, podobně jako stejně doroste zelenina či ovoce. Nebude třeba již chovat dlouhé roky zvíře před jeho porážkou, takže i vyšší vstupní investice můžou vést k dramatickému snížení nákladů. Spolu s tím se v příští generaci očekává značný ústup zemědělského chovu – a ruku v ruce s tím i rapidní snížení environmentální náročnosti. Když není třeba pro nový dobytek vykácet kus pralesa a užívat pro něj roky zásoby vody, lze na stejné množství proteinů zkrátka využít méně zdrojů. Zdaleka však nejde jenom o umělé maso.

Precizní biologie, které můžeme také říkat pod poněkud zprofanovanou zkratkou „GMO“, může stejně tak zajistit efektivnější „klasické“ plodiny pěstované na polích, které by měly zajistit ze stejných zdrojů více výnosů. Opět nejde jen o zisk potravy – celkově by podobné praktiky mohly zajistit snížení ekologického zatížení skrze pesticidy či závlahu až o polovinu oproti stávajícímu stavu.

Zemědělství jinak

Nakolik k této budoucnost skutečně dojde, je samozřejmě otázkou. Objevit se může hnutí požadující omezení podobných praktik. Problém s takovým přístupem však je, že ani doposud neměla podobná hnutí příliš vysokou efektivitu. Ačkoliv třeba v Evropské unii a Rusku narůstá poptávka po organickém zemědělství, reálně trh s geneticky modifikovanými plodinami narůstá mnohem rychleji. Jednoduše proto, že je snazší je pěstovat. Bez geneticky upravených plodin (novými metodami – „staré“ modifikování skrze šlechtění je povolené) mají však organické farmy o 50 procent nižší efektivitu proti farmám běžným. Organické farmy jsou však přesto výhodnější pro biodiverzitu, zřejmě především pro své limitování syntetických pesticidů. Pokud tak chceme zachovat tuto výhodu, ale zároveň nakrmit lidstvo, bez genové inženýrství se neobejdeme.

Zbytečný odpor proti GMO

I pokud tak například v roce 2030 bude existovat (v EU či jinde) proti umělému masu či novým transgenním plodinám stejná zášť jako dnes vůči GMO, státy, které onu zášť mít nebudou, v dlouhodobém ekonomickém souboji jednoduše vyhrají. Těžko nad tím ovšem ronit slzy, pokud výsledkem bude menší environmentální zatížení i menší míra poražených zvířat.

Dalším narůstajícím trendem vedle transgenních plodin a kultivovaného masa jsou i urbanizované farmy. Někdy mají formu takzvaných vertikálních farem na bázi hydroponiky – zjednodušeně mrakodrapu (ale může jít i o jinou budovu), jehož jednotlivá patra jsou osázena plodinami. Idea je, že díky konstantnímu hnojení a svícení by takové vertikální farmy mohly nést úrodu několikrát ročně. V dlouhodobém trendu by se tak měly vyplatit. Mají však momentálně krom vysokých vstupních nákladu jednu značnou vadu – hydroponicky lze v současné době pěstovat jenom nízko rostoucí plodiny. Společnost Google se v minulosti zabývala technologií, ale došla k tomu, že by bylo nutno vyšlechtit trpasličí verze klasických plodin. Zvláště pokud se díky genovým databázím a editorům blíží zcela nová éra „šlechtění“.

Text: Ladislav Loukota