Uhuru - hora pro všechny

„Je to nejdemokratičtější šestitisícovka na světě,“ chválil kdysi můj kamarád Torben nejvyšší horu Afriky. „Stejně jako je pivo nejdemokratičtější chlast,“ dodal a otevíral další dvě lahve se žlutou etiketou, na které se vypínal zasněžený vrcholek kopce. Etiketu přetínalo červené pole s bílým nápisem KILIMANJARO.

„Dědictví po Němcích,“ dlouze se napil a odmlčel se. „Dneska to patří Jihoafričanům, jako vaše Plzeň. Sranda, co?“ Seděli jsme tehdy v malé hospodě v Arushe a dumali o tom jak zachránit starou dobrou Afriku.

Kilimandžáro je opravdu nejdemokratičtější šestitisícovka (přesněji téměř šestitisícovka – 5895 m n. m.) na světě. Jako jediná totiž dovoluje, aby se na její vrchol dostal někdo, kdo nemá horolezecký výcvik. Není to žádná procházka Stromovkou, ale když máte sílu a vůli, tak se na vrchol dostanete. Proto je výstup na Kilimandžáro tak populární a proto jej absolvuje stále více lidí. Možná ke škodě masívu a starých legend.

Není to vlastně hora

O Kilimandžáru se vždy mluví jako o hoře, ale je to ve skutečnosti horský masív. Tvoří jej tři nečinné vulkány Shira, Mawenzi a Kibo. Právě vrcholek vulkánu Kibo se pne až do výšky 5 895 m n. m. a je nejvyšším bodem Afrického kontinentu. Má hrdé jméno Uhuru – Vrchol svobody. Jen těžko byste ale našli někoho, kdo by vám řekl, že nejvyšším bodem Afriky je Uhuru nebo Kibo, pro všechny je nejvyšší horou Afriky zcela samozřejmě Kilimandžáro – Svítící hora. Ve starých německých mapách ji můžete najít i pod názvem Kaiser-Wilhelm-Spitze – hora císaře Viléma. Ale zkuste si to vyslovit nahlas a dívat se při tom na nějaký hodně romantický záběr hory. Brrrr, to prostě nejde.

Němci byli první na vrcholu (i když…)

6. října 1889 stanul na vrcholu Kilimandžára Hans Mayer. Zasloužil si to. Pokoušel se vystoupit na vrcholek třikrát během tří let. První pokus musel vzdát, když narazil na souvislou vrstvu sněhu a ledu a nebyl na to vůbec vybavený. Druhý pokus mu překazila revolta domorodců, kteří odmítali německou nadvládu nad svým územím. Ke třetímu pokusu se ale vydal výborně připravený. Jeho tým se skládal z devíti nosičů, horského vůdce, kuchaře a slavného rakouského horala Ludwiga Purtschellera. Legenda vypráví, že pod vrcholek dorazili už 3. října, ale že počkali s výstupem až na 6. října, kdy měl Rakušan 40. narozeniny. Krásný dárek k narozeninám. Tak Němci (a Rakušané) dobyli vrchol Afriky.

Jenže zlí jazykové (především ti afričtí) rádi dodávají, že pány Mayera a Purtchellera vyvedl na Uhuru jakýsi Johannes Kinyala Lauwo z kmene Marangu. A s úsměvem dodávají, že se mu jakýmsi nedopatřením podařilo vystoupat na Uhuru už před Evropany, a to dokonce několikrát. Byl to německý vládní zvěd, tak si zcela demokraticky vyberte, kdo tam byl první. Je to přece nejdemokratičtější skoro šesti tisícovka na světě.

Magická hora

Vybavuji si úplně jasně, jak jsem ji spatřil poprvé na vlastní oči. Už dva dny jsem se potuloval po keňském Amboseli, odkud je na Kilimandžáro jeden z nejlepších pohledů. Chtěl jsem ten kýč zažít. Milovat Afriku a nevidět Kilimandžáro, to přece nejde. Věděl jsem dobře, že je nejkrásnější za východu nebo při západu slunce, a tak jsem vstával každý den za svítání a hleděl do mlhy a mraků. Nic nenasvědčovalo, že by kousek od nás měla vůbec nějaká hora být. Až třetí den ráno začalo slunce z mraků postupně odhalovat tu nádheru. Možná bylo až směšné, jak člověk tajil dech a modlil se, aby vítr nepohnul mraky a ten pohled nezakryl. Trvalo to celé deset patnáct minut. V podvečer jsme dostali přídavek. Kilimandžáro při západu slunce. Navíc s početným stádem slonů. A na téměř celou hodinu. Od té doby jsem byl v jejím okolí mnohokrát, a mnohokrát jsem zažil zklamání lidí, kteří se pohledu na Kilimandžáro nedočkali. Je třeba s tím počítat. Tady žádná záruka neplatí a nezmohou s tím nic, ani spotřebitelské svazy EU, ani nově ustanovená „Újma z radosti z dovolené“ v našem novém Občanském zákoníku. Kilimandžáro se vám buď ukáže, nebo ne.

Trek na vrchol Uhuru

Dnes je vrcholek Uhuru ve výšce 5 895 m n. m. Je ovšem docela možné, že zažijeme velkou změnu. Uhuru totiž není klasickým vrcholem nějaké skály. Je to nejvyšší bod prstence kráteru Kibo. V útrobách vulkánu probíhá nenápadně velmi složitý proces, který může vyvrcholit propadnutím hory do svých vlastních útrob. Proslulý kráter Ngorongoro byl kdysi na tom podobně. Ngorongoro byl nečinný vulkán téměř tak vysoký jako Kilimandžáro. A jednoho dne se zhroutily jeho stěny dovnitř vulkánu. Více než 2 000 m n. m. výšky v mžiku zmizelo. Ohromné množství materiálu zaplnilo dutinu vulkánu a vytvořilo jednu z nejzajímavějších kalder na světě. Dnes je prstenec Ngorongoro ve výšce něco málo přes 2 600 m n. m. Pokud by se něco podobného stalo s Kibo, dá se předpokládat, že by se vrcholek prstence nacházel někde kolem 3 500 m.n.m.

Je tedy ten správný čas vydat se ještě na vrcholek, pokud to máte za svého života v plánu. Jako vždy a všude, i při plánování výstupu na Kilimandžáro, se vyplatí vzít rozum do hrsti a přemýšlet. Nedat jen na marketing, romantické popisy a obecná slova. Šest základních tras výstupu má různou obtížnost a různou kvalitu technického zabezpečení. Navíc na každé trase najdete několik způsobů , jak se na každou trasu vydat. Samozřejmě, každá možnost poskytuje jinou kvalitu služeb a je za jinou cenu. Internet může být dobrým rádcem, ale špatným pánem. Hodně lidí si objednalo přes internet výstup na Kilimandžáro za vynikající cenu, ale na místě dostalo jen základní služby, které jsou dobré pro zkušené horolezce nebo vysokohorské turisty, ale jsou naprosto nedostatečné pro ostatní.

Poctivě zvažte své schopnosti a pak zvolte variantu, která nejlépe vám vyhovuje. Pak teprve řešte cenu. Na Kilimandžáro pravděpodobně půjdete jen jednou za život, tak se podle toho chovejte. Obecně platná rada zní, rozhodně se nenechte zlákat na výstup kratší než pět nocí a rozhodně se na výstup nepouštějte po nějaké zoufalé cestě nočním autobusem z Nairobi. Musíte být odpočatí, aklimatizovaní a silní. Kdo vám nabízí „zkratku“ je ničema a vůbec se s ním nebavte, chce jen vaše peníze! Je to váš čas, vaše energie, vaše peníze. Dejte je někomu, kdo si zaslouží vaši důvěru a kdo vám za to vše poskytne řádné informace a služby. Nechovejte se jako důchodce na nákupním výletě, kde si koupí hrnce, které nepotřebuje. Kdo vám nabídne základní výstup za cenu pod 1200 USD, je podezřelý.

Odskočte si na safari

Výstup na Kilimandžáro neplánujte jako samostatný výlet. Byla by to velká škoda. Kousek od Kilimandžára leží mnoho klenotů africké turistiky. Kráter Ngorongoro, národní parky Serengeti a Tarangire. Dovolte si ten luxus a věnujte další 4 nebo ještě lépe 6 dnů života a vyrazte na safari. Národní park Tarangire je skvělou aklimatizační základnou. Zklidníte se před svou cestou na Kilimandžáro. Pochopíte trochu, kde to vlastně vůbec jste. Pochopíte, že hora sama není nic, někde stojí a je součástí nějakých souvislostí. Pochopíte pak mnohem lépe vše, co vám budou říkat nosiči vašich zavazadel, vaši horští vůdci, váš kuchař. Budete si mnohem více vážit jejich práce a sám výstup pro vás najednou dostane i trochu jiný rozměr, než „pouhý“ sportovní výkon.

A po výstupu se vydejte do Ngorongoro a pak do Serengeti. Když se pak vydáte odpočinout si na Zanzibar, bude to už jen třešinka na dortu.

6 klimatických pásem na jediné hoře

Při výstupu na vrchol Afriky projdete několika klimatickými pásmy. Některá vás okouzlí, některá vás vystraší a některá z vás vysají mnoho energie. Všechna ale patří k výstupu a patří ke Kilimandžáru. Je to mnoho tváří jedné hory, jedné tajemné a magické hory. 1 300 – 1800 m n. m. – zemědělská krajina. Přesnější by bylo „stále ještě zemědělská krajina“. Vulkanická půda je velmi úrodná a zvýšené srážky jsou zárukou skvělých podmínek pro pěstitele. 1800 – 2 800 m n. m. – deštný (mlžný) prales. Pro všechny, kdo stoupají na vrchol to je jeden z nejzajímavějších a nejtěžších úseků. Vlhko, teplo = pot a námaha. To se ale zapisuje do vzpomínek! 2800 – 4000 m n. m. – vřesoviště. Divoká vegetace pralesa je vystřídána minimalistickým prostředím vřesů a nenáročné vegetace. Přichází pravá horská krása. Přes den může být ještě pořádné horko (i 35°C), ale v noci klidně k 0°C. 4000 – 5000 m n. m. – horská poušť. I obyčejný vřes by tu vypadal jako nádherná květina. Tady je svět mechů a lišejníků. Velice tvrdé podmínky. Ubývá kyslíku a sebedůvěry. 5 000 a výše m n. m. – ledovec. Arktické podmínky prověří zbytek vašich sil. Ale kdo se dostane až sem, většinou.

text: Jan Papež, Marco Polo