Válka v Bosně stála život 100 000 lidí. Tisíce žen znásilnili, Sarajevo se změnilo v prach

V referendu na přelomu února a března 1992 hlasovalo 99,73 % zúčastněných voličů pro vyhlášení nezávislosti. Místní Srbové vedení Radovanem Karadžičem referendum bojkotovali a vyhlásili vlastní Republiku srbskou v Bosně a Hercegovině, jež měla zůstat součástí okleštěné Jugoslávie.

Když v dubnu 1992 nezávislost Bosny a Hercegoviny uznalo Evropské společenství, probíhaly už v zemi boje mezi Srby a bosenskými Muslimy, zvanými Bosňáci, které zpočátku podporovali místní Chorvaté. Také oni vyhlásili vlastní Chorvatskou republiku Herceg-Bosna podporovanou ze Záhřebu.

Srbové se naopak těšili podpoře jugoslávské armády, od které po jejím odchodu převzali těžké zbraně. I díky tomu hned na začátku války v Bosně a Hercegovině došlo k obležení hlavního města Sarajeva, kde se jen osm let před tím konaly zimní olympijské hry.

Sarajevo horší než Leningrad

Obklíčení Sarajeva začalo 5. dubna 1992 a trvalo neuvěřitelné tři roky, deset měsíců a 25 dnů, což bylo o 18 měsíců víc než blokáda Leningradu za druhé světové války. Po tu dobu na město dopadaly granáty srbského dělostřelectva usazeného na okolních kopcích, které ve městě s 380 000 obyvateli zabilo 11 000 lidí a zničilo každou čtvrtou budovu. Podle OSN zasáhlo město denně 329 střel.

Smrt obyvatelům Sarajeva ale nehrozila jen od dělostřeleckých a minometných granátů. Uvnitř města a na jeho okrajích se ukrývali srbští snajpři, kteří často ze střech výškových budov po celé dny a týdny ostřelovali lidi na ulicích. Vydat se například pro vodu, potraviny nebo k někomu na návštěvu představovalo loterii, které mohla mít hodně špatný konec.

A lot. Bosnian during the Siege of Sarajevo and throughout the Bosnian Genocide were defenceless but never wavered.

People are incredibly resilient and all over the world there are masses resisting oppression and war. Let's not be ahistorical in the name of supporting Ukraine. https://t.co/lX9HejN2ei pic.twitter.com/rjmh7w4GlT

— Arnesa Buljušmić-Kustura (@Rrrrnessa) February 26, 2022

Město kromě bosenské armády bránili i členové místního podsvětí, často nešla elektřina a netekla voda. V zimě si lidé topili dřevem z parků, pohřbívat se muselo i na místním fotbalovém hřišti. Chyběly základní potraviny a léky, které do neprodyšně obklíčeného města dopravovala jen humanitární letadla přistávající na letišti kontrolovaném jednotkami OSN.

Situace se trochu zlepšila v létě 1993, kdy se obleženým podařilo pod letištěm Butmir vyhloubit 800 metrů dlouhý tunel, kterým vedl pod srbskými liniemi až na území kontrolované Bosňáky. Tudy se pak do města dopravovaly zbraně, munice, potraviny nebo léky, opačným směrem pak proudili ranění.

Miss Sarajevo, 1993. pic.twitter.com/Aec4Cq2M4q

— rx (@Ruys) September 12, 2020

Miss Sarajevo

V zimě 1993 do Sarajeva přijel s humanitární pomocí americký novinář a režisér Bill Carter, aby rychle zjistil, že i přes zoufalé podmínky se obyvatelé obleženého města pokoušeli vést normální život. Zůstal v Sarajevu nakonec šest měsíců, žil ve vybombardovaném domě a pil vodu z kanalizace. Ale hlavně tu natočil unikátní dokumentární film Miss Sarajevo, který zachytil volbu královny krásy v ostřelovaném městě. Titul Miss Sarajevo získala 17letá blondýnka Inela Nogić, která spolu s dalšími účastnicemi držela transparent hlásající „Nenechte je, aby nás zabili“.

Carter přemluvil ke spolupráci irskou skupinu U2, která se spolu s britským hudebníkem Brianem Enoem a italským operním pěvcem Lucianem Pavarottim postarala o soundtrack k filmu. Zpěvák U2 Bono kromě toho film Miss Sarajevo produkoval. „Kamera sleduje protagonisty tunely a sklepeními města a poskytuje jedinečný pohled na život během moderní války, kde jsou cílem civilisté. Film zachycuje temný humor obležených Sarajevanů a jejich tvrdohlavé odmítání demoralizace a naznačuje, že surrealismus a dadaismus jsou vhodnou odpovědí na fanatismus,“ napsal si Bono do poznámek.

Masakr ve Srebrenici

Jen 118 km cesty po silnici ze Sarajeva leží lázeňské městečko Srebrenica, jehož počátky spadají až do římských dob. Na sklonku války v Bosně a Hercegovině tady 11. a 12. července 1995 srbští vojáci pod vedením generála Ratko Mladiče povraždili muslimské chlapce a muže. Přesné číslo zavražděných stále není známo, ví se jen, že přesahuje 8 300 osob, část z nich stále nemá jména.

Boje v Bosně a Hercegovině si nakonec vyžádaly přes 100 000 obětí, odhadem 12 000–50 000 především muslimských žen bylo během války znásilněno hlavně srbskými vojáky. Válku ukončily až mírové dohody podepsané za asistence USA na vojenské základně v americkém Daytonu 21. listopadu 1995. Generál Mladič byl mezinárodním soudem v Haagu odsouzen nejprve na 40 let vězení, později na doživotí. Stejný trest dostal i Radovan Karadžič.

ZDROJ: The Time