Tajemství vůní (2) - Santalové dřevo z Nové Kaledonie

Souostroví Nová Kaledonie se nachází uprostřed Tichého oceánu 1 500 km východně od Austrálie a 2 000 km severně od Nového Zélandu. Obývají ho Kanakové, původní obyvatelstvo, které se dnes snaží zachránit a pro budoucnost rozšířit pěstování a těžbu místního pokladu: nevelkého, 4,5 až 12 metrů vysokého stromu santalovníku, jehož jádrové dřevo poskytuje vzácnou esenci mající všestranné využití. V čele těchto snah stojí kanadský inženýr, chemik a etnobotanik Jean Waikédré, který rozhoduje o tom, které stromy se mají pokácet a které ještě nejsou zralé, aby vydaly svůj vzácný plod … Typickou vůni nešíří ani listy, ani hroznovitá květenství, nýbrž vnitřní vrstva tzv. jádrového dřeva. Přitom až do věku 10 let nejsou kořeny schopné strom dostatečně vyživovat, takže pomocí tzv. haustorií santalovník žije v symbióze s okolními rostlinami či stromy. Snáší různé druhy půdy. Zdejší druh má latinský název Santalum austrocaledonicum. Už v dávných dobách se santalové dřevo používalo k balzamování a v Indii se z něj stavěly pohřební hranice. Později se začal esenciální olej, který se ze dřeva destiluje, používat v parfumerářském průmyslu a tak je tomu dodnes. Známý francouzský tvůrce parfémů, který se narodil v Indii, Christopher Sheldrake si vzpomíná,jak bylo jeho dětství v Indii provoněno vůní tamní odrůdy – santalovníku bílého – který je považován za vůbec nejkvalitnější. Hned za ním následuje santalovník z Nové Kaledonie. Tam ale byla většina stromů vykácena v době, kdy santalové dřevo vzbudilo obrovský zájem Číňanů. Pro dřevo sem jezdili australští obchodníci, kteří je vyměňovali za nástroje, které obyvatelé potřebovali, a pak je dále dopravovali do Číny. Když v roce 1865 už na ostrově nebyly téměř žádné vzrostlé stromy – za 30 let bylo vytěženo 10 000 tun dřeva – obchod se přemístil do Indie. Na počátku 20. století se esenciální olej ze santalovníku znovu dostal do módy a jeho výroba se citelně zvýšila. V roce 1916 založil mahárádža z Majsúru velkou továrnu na výrobu tohoto oleje, která funguje dodnes. Používal se vzácný santalovník bílý a esence získala brzy přízvisko „tekuté zlato“ … Po roce 1990 se ale rozmohl černý obchod a v letech 1993 až 2010 poklesla výroba esenciálního oleje na pouhou desetinu dřívějšího objemu … Jean Waikédré začal mezitím na ostrově Maré s obnovou pěstování santalovníku na plantážích. Vytvořil experimentální školku, kam vysel semena santalovníku spolu s travami, které měly v prvním období posloužit takto hostitelé malého stromku. V Evropě vznikla společnost Robertet, jejíž zaměstnanci studují možnosti co nejlepšího využití esence nejen santalovníku, ale i dalších druhů vzácných dřevin, především pro potřeby parfumářského průmyslu. Společnost nabídla Jeanu Waikédrému pomocnou ruku a tak mohla na Maré vzniknout i první samostatná destilérka používající nejnovější technologie destilace. Bylo vytvořeno 30 nových pracovních míst, zatímco dvě stovky dalších obyvatel našly práci při pěstování a kácení santalovníků. Christopher Sheldrake poprvé navštívil Mahé a osobně se setkal s Jeanem Waikédrém. Na vlastní oči spatřil kácení vzrostlého, 40 až 50 let starého santalovníku a mohl přičichnout k omamně vonícímu čerstvě vyříznutému kusu jádrového dřeva, které si s sebou odvezl na památku …