Aerokosmická technika

Po krátkém úvodu míříme za prvním inženýrským veledílem- space shuttlem, tedy raketoplánem, jeho palivovou nádrží a startovacími stupni. První byla Kolumbia 12. dubna 1981, o 30 let a 135 misích později skončila éra raketoplánů lodí Atlantis. Palivem při startu je kapalný vodík, startovací stupně jsou znovupoužitelné. Nádrž je jednorázová. Raketoplán přistává jako letadlo, má ale důmyslný systém tepelné ochrany. Ten tvoří 27 000 dlaždic a další části z uhlík-uhlíkového laminátu. Nic by však nešlo bez největšího transportéru- NASA crawleru. Ten unese 9000 tun, v podstatě veze mrakodrap, naplněný leteckým palivem. Crawler jede zcela plynule, 10 km ukrajuje tempem 1,6 km/hod. Slouží už od roku 1965 a to bez větších obtíží. Naftový motor vytváří energii pro elektrický motor, ten je pak lepší na ovládání a plynulost pohybu. Stroj jezdí po unikátní vozovce- po vrstvě pečlivě vybraných a zhutněných říčních kamenech. Ty nezpůsobují jiskry a jsou odolné. Transportér má také gigantický hydraulický systém, se kterým bez problémů zvládne závěrečný úsek, stoupající v úhlu 5° na odpalovací rampu. Třetím gigantem je vesmírná stanice ISS- největší člověkem vytvořený objekt ve vesmíru. Váží 420 tun a pohybuje se rychlostí 27000 km/hod. Ve vesmíru je od roku 1998, dva roky poté se na ní „ubytovala“ první lidská posádka. Stanici tvoří 16 modulů, 4 páry fotovoltaických panelů a nosná příhradová konstrukce z hliníku, nerezové oceli a titanu. O stabilizaci se starají gyroskopy. Elektřinu dodávají 3000m2 solárních panelů, převádí ji do baterií. Stanice má také aktivní systém regulace tepla a další systém pro získávání vody. Dopravit cokoli ze Země je totiž extrémně drahé. Proti vesmírnému smetí má stanice několikavrstvý štít. Smetí zevnitř lodi je také problém, dochází tu k maximální recyklaci. Co zbyde, likvidují astronauti při návratu na Zemi „vhozením“ do atmosféry. Jako poslední je tu optický teleskop VLT (very large telescope). Ten byl vybudován v Jižní Americe v Chile na hoře Cerro Paranal. Stavba začala 1991, do provozu byl uveden 1998. Tvoří ho 4 teleskopy, které mají další 4 pomocné teleskopy. V nich jsou široká 23tunová zrcadla se sklem „zerodur“, které je odolné proti výkyvům teplot. Korekci pokřivení světla řeší počítačový systém, který vše vyhodnotí a upravuje zrcadlo. Všechny 4 teleskopy umí pracovat pohromadě, pak mají maximální rozlišení. Přehlídkou úspěchů VLT a informacemi o nástupci v podobě EELT díl končí.