Vznik bombardéru

Bombardér je stroj, který změnil vývoj moderního boje. Začalo to už v devatenáctém století, kdy na Benátky zaútočil nepřítel s bombami na létajících balonech. Nezpůsobily velké škody, ale změnilo to vnímání boje. Letecké bombardování mělo být okamžitě zakázané, protože u něj nejvíce trpěli civilisté. Ovšem to by člověk nesměl být člověkem. Okamžitě se začalo naopak pracovat na mnohem větší ničivé síle shazovaných bomb. Granáty nahradily letecké pumy. První světová válka ještě nebylo o bombardování měst, zatím to technicky nebylo proveditelné. Brzy bylo jasné, že bude potřeba pracovat i na stroji, který bomby unese a poskytne nějakou ochranu posádce. Brzy začaly létat vzducholodě, které ale byly příliš neovladatelné a velké, takže si s nimi poradilo dělostřelectvo. Nejznámější katastrofou byl pád vzducholodě Hindenburg. Nešlo tedy o revoluci, ale byla to zásadní spojnice k modernějším bombardérům. Zatím nebyly dopady bomb tak ničivé, ale naprosto vyděsil společnost a obyvatele měst. Psychické dopady byly mnohem horší. Podlomily morálku a zasely strach. Bombardování začala brzy využívat každá dobyvačná země. A to včetně Británie, která tak tišila nepokoje ve svých državách na východě. Přistoupil k tomu ale i Benito Mussolini. Ten začal bombardovat Etiopii, kterou chtěla Itálie dobýt. Ani na dálném východě se bombardování nevyhnulo a stalo se brzy součástí každé dobyvačné bitvy. V roce 1935 už byly bombardéry vysoce sofistikovanými stroji. Zejména v Japonsku měli první moderní stroje značky Mitsubishi. Typ Rikko už nabízel i kokpity pro kulomety a jejich obsluhu. Zlomem ve vývoji pak byly nepokoje ve Španělsku. Tam totiž pomohli Němci, kteří si tam vyzkoušeli tzv. kobercové bombardování bez ohledu na obyvatelstvo. Tehdy všem došlo, že bombardéry budou brzy schopné srovnat se zemí celá města jako je například Paříž. Velmi brzy pak Hitler všem v Evropě ukázal, jak bude probíhat jeho styl války. Bombardéry hrály okamžitě zásadní roli a brzy byl ve válce prakticky celý svět.