Životodárná tepna v poušti

Pohoří Simien v Etiopii se zvedá jako hrad s tisíci věžemi. Veškerá voda z těchto drsných hor odtéká do Modrého Nilu. Místní obyvatelé věří, že pramen Modrého Nilu je posvátný. Strmá úbočí horjsou rájem pro dravé ptáky. Skalní stěny nabízejí útočiště pro spánek, ale i lov. Můžeme zde spatřit orlosupy bradaté nebo supy africké. Horní tok Modrého Nilu obývá další jedinečný zvířecí druh – dželady, které jsou blízké příbuzné paviánů, ale vyskytují se pouze zde. Sdílejí svůj životní prostor s kozorožcem habešským. Tento ohrožený druh žije pouze v pohoří Simien. Voda z pramene Modrého Nilu stéká do velikého jezeraTana. Břehy jezera Tana lemované mokřady a políčky jsou nedotčené moderní civilizací a průmyslem. Tento kraj se od biblických časů změnil jen málo. Jen přítomnost hrochů připomíná, že nejsme ve Svaté zemi. Okolí jezera Tana je baštou křesťanské víry a místem plným legend. Modrý Nil vytéká z jezera Tana jako klidná řeka, ale s náhlým poklesem se vše změní. Legendární vodopád je známý jako Kouřící vody. Odtud pokračuje Nil v cestě dlouhým kaňonem. Etiopská vysočina je doménou zemědělců, kteří zde stovky let žijí v souladu s přírodou. Tajemný vlček etiopský je další původní obyvatel vysočiny. Dnes jde o jeden z nejvzácnějších druhů na planetě a málokdy je k vidění. Jeho hlavní kořistí je myš nilská. Vyskytuje se zde vlk africký, který je už desítky let mezi některými biology mýtem, vědci ho přehlížejí kvůli jeho podobnosti se šakalem obecným. Ale jeho výskyt byl potvrzen. Modrý Nil je považován za přítok Bílého Nilu přestože v něm podle ročního průměru protéká více vody než Bílým Nilem. Prvních tisíc kilometrů protéká nedotčenou divočinou. Během milionů let si vyhloubil jeden z nejhlubších a největších kaňonů na světě. Skály nad řekou jsou domovem další tlupy dželad, které místním, k jejich nelibosti, požírají úrodu obilí. Jsou chráněné, takže lidé jim ublížit nesmí, ale i v těchto horách loví levharti a ti si z žádného zákona hlavu nedělají a dželady hledají noční úkryt na skále. Modrý Nil vděčí svému názvu chybnému překladu. Jeho pravý název je spíš tmavá, než modrá řeka. V Súdánu končí Modrý Nil svou cestu v jednom z největších afrických měst v Chartúmu. Pro kraj na sever od Chartúmu platí staré přísloví: „Kdo zůstane u řeky, nebude hladovět a bude se mu dařit.“ Před 4 tisíci lety se řeka stala kolébkou mocného království Kuš na severu dnešního Súdánu. Vládli zde černí faraoni a jejich malé pyramidy se staly předlohou pro monumentální hrobky faraonů. Co se stalo s hlavním městem Meroe zůstává záhadou. Asi před 6 tisíci lety se v poušti vypařila celá řeka, která patřila k největším přítokům Nilu. Žije zde štír tlustorepý, jehož jediné bodnutí může zabít člověka. Tyto hory v poušti skrývají vzácnou vodu. Najdou zde po celý rok dost vody k pití i velká stáda velbloudů. ije zde hodně ptáků a dokonce i větší zvířata jako krokodýli, které jinde v Africe nenajdeme, nebo ryby. Kdysi tu tekla řeka, kterou geologové nazvali Žlutý Nil, který vyschl už dávno. Bílý Nil má vodu po celý rok a břehy Nilu kypí životem. Od Chartúmu prochází Nil šesti katarakty. Poslední byl u Asuánu, ale v roce 1971 ho zaplavily vody Nasserova jezera. Cesta od přehrady do proslulého města Luxoru trvá pouhý den. Poslední etapa Nilu vede Egyptem, kolem chrámů a hrobek. D