Belgický kolaborant

Léon Degrelle byl vyznamenaný voják, rozený vůdce politik, a také belgický fašista, který se zamiloval se do nacistického Německa. Nacisté ho zprvu nebrali vážně a jeho snahy o spolupráci odmítali, Hitler ho však nakonec přijal. Ve třicátých letech Belgie potřebovala silnou vládu. Zemí zmítala celosvětová ekonomická krize, navíc belgická identita byla v krizi a kvůli snahám Vlámů se odtrhnout a přidat k Nizozemsku hrozilo, že se Belgie rozpadne. O oživení světa politiky se mělo postarat hnutí rexismus, které vedl Degrelle. Ten nejdříve pracoval v nakladatelství Kristus Rex, kde propagoval náboženské a sociální ideály. Degrelle svým příznivcům nabízel nový řád, sjednocenou Belgii, křesťanskou morálku… Jako dobrý řečník a stoupající politická hvězda přitahoval mnoho především křesťanských voličů a měl řadu nadšených stoupenců. Někteří ale rexisty vnímali jako křesťanské fašisty. Proti hnutí byl i vůdce belgické katolické církve, který prohlásil, že rexismus je hrozba. Degrelle byl tak po prvotním úspěchu poražen, neuspěl ve volbách a katolíci se ho zřekli. Nakonec byl dokonce zatčen a uvězněn jako stoupenec nacismu. Když pak v květnu 1940 Král Leopold III. podepsal kapitulaci a Němci poražená Belgie byla okupována, byl Degrelle propuštěn z vězení. Toužil po spolupráci s nacisty, ale ti ho nebrali vážně. Začal nacistický režim napodobovat, znovu získával politickou moc a chtěl ze sebe vytvořit nacistického belgického führera. Vytvořil si své bojové jednotky, stranický svaz mládeže, přijal i nacistickou rétoriku proti židům, liberálům, komunistům… Veřejně podporoval Hitlera, ale nacisté ho stále odmítali. Hitler se rozhodl rozdrtit SSSR jako komunistickou hrozbu a začal plánovat operaci Barbarossa. Kolaborantské země poskytovali dobrovolníky k Hitlerově křížové výpravě a Degrelle se bez jakýchkoliv předchozích bojových zkušeností přihlásil a narukoval do obyčejné legie jako pěšák. Nebál se riskovat vlastní život a nakonec tak za své úspěchy v boji získal několik německých vyznamenání. Kariérista Degrelle se chopil moci, zradil veškeré své prvotní ideály a souhlasil s rozdělením země a předáním její části Hitlerovi. Vnímal to jako povýšení a sám se zapojil do řad SS. Nakonec se dočkal ocenění přímo od samotného Hitlera, který prohlásil, že kdyby měl syna, přál by si, aby byl jako Degrelle. Po porážce nacistů Degrelle a přeživší vojáci z jeho jednotky prchali před spojenci. Degrelle utekl do Španělska, poslední spřátelené země. Zatímco byl pod po španělskou ochranou, rexisti v Belgii byli odsuzování k vězení, pokutám, zbavováni občanských práv… Degrelle nadále vychvaloval nacisty, popíral holocaust, dokonce napsal otevřený dopis i papeži, kde zastával své postoje. V Belgii byl odsouzen k trestu smrti, ale po marných pokusech o jeho vydán nakonec zemřel na stáří ve Španělsku. Jeho odkaz dodnes Belgii rozděluje. Na jednu stranu to byl jediný politik, který bojoval (a úspěšně) v přední linii armády, na stranu druhou zradil své vlastenectví kvůli svým politickým cílům a vydal se na cestu spolupráce s nacisty.