Zlatá horečka

V roce 1848 po porážce Mexika USA získaly značné území. A shodou okolností bylo právě v tomto roce na území nově získané Kalifornie objeveno zlato. Vypukla zlatá horečka a do Kalifornie zamířili lidé doslova z celého světa. Jen roku 1848 do Kalifornie dorazilo 300 000 lidí, kteří zde žili v příšerných životních podmínkách. V Kalifornii se usadila i početná čínská komunita. Číňanům se zde říkalo „lidé Zlaté hory“. Přezdívka vznikla tak, že Číňané zamířili do pohoří Sierra Nevada, kterému se zde říkalo Zlatá hora. Číňané záhy pochopili, že rýžováním zbohatne jen málokdo. Proto se většina začala zabývat podnikáním a vybudovala základy obchodních vztahů s Čínou. Při osídlování této části západu si také velmi dobře vedly ženy. Některé svými příjmy doslova táhly celou rodinu. Ale osídlování Kalifornie mělo také přímý dopad na indiánskou populaci. Bílí osadníci se snažili Indiány doslova vyhubit. Vláda tomu nikterak nebránila a nepřímo to podporovala. V roce 1820 byl v tehdejších USA přijat zákon určující, které státy mohou být otrokářské a které jsou svobodné. Šlo o to, aby oba typy států měly stejné zastoupení v Kongresu. Rovnováhu narušil v roce 1845 Texas, který se v tom roce stal dalším otrokářským státem USA. V té době ale ve Státech sílilo hnutí abolicionistů, které se stavělo proti jakékoliv formě otrokářství. Jižané samozřejmě chtěli, aby na nově získaných území bylo otrokářství legalizováno. K jejich nespokojenosti byla Kalifornie v roce 1850 vyhlášena za svobodný stát. Jižané si aspoň prosadili, že zákon o uprchlých otrocích platil i na území Kalifornie. V roce 1860 se nový americký prezident Lincoln staví proti rozšiřování otrokářství na západ. Jenže Texas je na otroctví ekonomicky závislý. Cena otroků roste. Otrokářství začíná způsobovat rozkol v Unii. V roce 1860 se otrokáři rozhodnou od Unie odtrhnout. Začíná občanská válka. Unie válčí proti jižanským státům sdruženým do Konfederace. Afroameričané se v počtu 200 000 mužů přihlásí do armády Unie. Střety probíhají především v jižních státech a válka vyvolává ekonomickou krizi. Domorodí Indiáni válčí na obou stranách konfliktu. Boje na západě ale dopadají právě především na jejich populace. V té době se odehraje jeden z největších masakrů domorodého obyvatelstva u Sand Creeku. Jeho pachatelé nejsou nikdy potrestání. V roce 1865 Konfederace uznává svou porážku. Válka stála 20 600 mrtvých. Osvobozeny jsou 4 milióny otroků a ekonomika jižních států je v troskách. Co ale zůstalo, je nenávist proti Indiánům. Kvůli loajalitě s Konfederací mají teď některé kmeny přijít o svou půdu. Ostudná praxe se ovšem nezastaví ani před kmeny, které bojovaly na straně Unie. V roce 1866 jsou Indiáni donuceni podepsat dohody, které doslova zničí pět velkých indiánských kmenů. Dohody provázejí podvody, kšefty s územím a nucené uznání, že přes zbylé indiánské území povede železnice. Konec války ale přináší i nové dodatky k ústavě. Afroameričané, kteří získali svobodu, zahajují exodus na západ. Bílí, kteří už tam žijí, o ně ale nestojí. Na jihozápadě jsou proto zakládána čistě černošská města. Další vlnu migrace na západ umožní hlavně transkontinentální železnice. Ta je ale příčinou k dalším bojům se zbylými svobodnými indiánskými kmeny.