Americký sen

V roce 1869 byla dokončena transkontinentální železnice. Cesta na západ se stala rychlou. V roce 1876 cesta z New Yorku do San Franciska trvala pouhé 4 dny a stála 65 dolarů. Vláda se snažila všemi možnými způsoby přimět lidi ke stěhování na západ. Už v roce 1861 byl přijat zákon o usedlících, který rodinám osadníků poskytoval 64 hektarů půdy. Po pěti letech obdělávání půdy se pak přidělené pozemky stávaly vlastnictvím rodiny. Vládním cílem bylo stůj co stůj osídlit svobodné státy na západě. Toto ale probíhalo na úkor Indiánů. Vládní propaganda dokonce tvrdila, že Indiáni nejsou problém. Indiáni se železnice právem obávali. Železnice přivedla na prérie profesionální lovce, kteří v rámci vládní politiky cíleně vybíjeli bizony, zdroj indiánské obživy. V roce 1900 z mnohamiliónových stád těchto zvířat zbývalo v celé Severní Americe pouhých 1000 kusů. K propojení transkontinentální železnice došlo v městečku Promontory. Od této chvíle železnice rozdělila indiánská území na sever a jih. Vlaky přivezly na indiánská území doslovnou invazi bílých. Vláda vedla proti Indiánům cílenou kampaň, která měla potlačit jejich náboženství, kulturu, a přinutit je žít jako osadníci. Indiánské kmeny byly násilím zavírány do rezervací. Pokud Indián z rezervace odešel, byla za ním poslána armáda, aby ho hledala. Kmeny byly navštěvovány misionáři a ta část Indiánů, která se bránila, byla zavírána do věznic bez soudů. Hlavní konflikt s Indiány vypukl už za občanské války a trval do poloviny sedmdesátých let, kdy indiánské kmeny prohrály. Nejprudší střet proběhl v pohoří Black Hills. Když se v těchto horách našlo zlato, americká armáda se pokusila toto území Siuxům sebrat. U Little Big Hornu Siuxové zvítězili nad 7. kavalerií a vojáky zmasakrovali. Byl to ale poslední úspěšný pokus Siuxů o odpor. Následně se Siuxové ocitli na pokraji vyhladovění a museli uzavřít s vládou mírovou smlouvu. V roce 1877 byl přijat zákon, který indiánské rodině přidělil 64 hektarů půdy na území indiánské rezervace. Následně se ale rozjely podvody s pozemky v rezervacích. Výsledkem bylo další a další okrádání indiánských kmenů. Některé z podvodů prováděla sama vláda. V roce 1879 založil bývalý armádní poručík v Pensylvánii první indiánskou internátní školu. Vláda to přivítala a vzápětí po zemi vzniklo 350 takových škol. Ty měly za úkol přinutit indiánské děti převzít bílou kulturu. Vláda děti indiánským rodinám odebírala násilím, v některých případech byly děti doslova unášeny. Ve školách jim bylo zakázáno rodný jazyk používat a děti byly za jeho užití bity a šikanovány. Mnoho dětí v těchto školách kvůli mizerné zdravotní péči zemřelo. Někteří indiánští vůdci tehdejší poměry považují za genocidu srovnatelnou s holocaustem. Tomu odpovídá i skutečnost, že indiánská populace, která před objevením Ameriky čítala několik miliónů lidí, se na konci 19. století v Severní Americe snížila na pouhých 238 000 lidí. V roce 1890 došlo k poslednímu ozbrojenému konfliktu mezi Indiány a armádou. Lakotové se sešli na místě zvaném Wouded Knee k obřadnímu tanci. Úřady ale konání obřadu zakázaly. Armáda se pokusila náčelníka Sedícího Býka zatknout. DOKONČENÍ ANOTACE V KARTĚ POŘADU