Bez úkrytu

Téměř polovina naší planety je pokryta pouští nebo savanou, nejméně bezpečným prostředím pro lovce i kořist. Mezi predátory a kořistí zde panuje očividné napětí. Gepard, nejrychlejší suchozemské zvíře, je díky své rychlosti a mrštnosti uzpůsoben k lovu v otevřené krajině. Přesto šedesát procent jeho loveckých pokusů končí neúspěchem. Tam, kde roste vyšší tráva, se skrývá nejlepší lovec ptactva na planinách – karakal. Dokáže vyskočit do výšky až tři metry, ale uspěje pouze v jednom z deseti pokusů. Medojed kapský se neskrývá, za denního světla loví pod zemí kořist, především hlodavce. Loví však i jiné druhy a je imunní i vůči jedu štíra. V množství bývá bezpečí, husy sněžné vytvářejí při tahu až milionová hejna a pro orly bělohlavé jsou těžko ulovitelnou kořistí. Bezpečí stáda také využívá agresivní buvol africký, který váží až 800 kilogramů. Dokáže ho ulovit jen lev, největší africký predátor. Vlček etiopský žije odříznutě na vysočině v nadmořské výšce 3000 metrů. Smečka spolupracuje při hlídání hranic svého teritoria, ale při lovu se rozděluje. Vlček loví hlodavce, především myši nilské a slepce velké. K nejextrémnějším otevřeným krajinám patří i solná pánev Etosha v Jižní Africe. Zvířata setkávající se u napajedel se stávají kořistí lvů. Lví smečka, i když se nemá kam schovat, se naučila využít okamžité výhody, jakou je blížící se bouřka. V krajině se zvedá prach, zvířata mají zastřené smysly a tehdy smečka vyráží na lov.