Prapůvod

V pleistocénu před 1,5 milionem let docházelo pravidelně k dobám ledovým, během nichž mizel les ve prospěch travnatých stepí. Množství býložravců, kteří zde žili, lákalo i tehdejší nevětší predátory – šavlozubé kočky Megantereon a dýkozubce Homotherium, pravěké šavlozubé šelmy. Ty po mnoha letech vystřídaly velké kočky, s nimiž se setkáváme dodnes … Mezi prvními se objevili gepardi, díky speciálním rychlým svalovým vláknům považovaní za nejrychlejší šelmy na světě. Zatímco v Asii už téměř vyhynuli, v Africe jich bylo zaregistrováni na 7 000. Loví na otevřených pláních a svůj rychlý běh nevydrží udržovat dlouho. Proto se někdy i hodinu opatrně plíží ke kořisti, aby jí byli co nejblíž, ideálně 100 metrů. Množství gepardů dodnes žije v Serengeti. Na jejich usmrcenou kořist už netrpělivě čekají supi a hyeny … Střední Asie je proslulá krutými zimami a drsným podnebím, jemuž se dokonale přizpůsobil levhart sněžný, jinak též irbis. Jeho populace se v současné době odhaduje na 2 500 až 10 000 jedinců. Loví ve skalnatém terénu převážně kozorožce. Levharti sněžní mají velice hustou srst a obrovské chlupaté tlapy jim usnadňují pohyb po skalách. Lov si usnadňují sledováním kořisti v noci, kdy je kozorožci nedokáží včas zahlédnout. V teritoriu jednoho samce obvykle žijí dvě samice, jeho družky. Před 900 000 lety se rozšířil do východní Evropy jaguár. Ten z doby ledové vážil 120 kg a proto se mohl odvážit lovit i větší kořist. Ze všech šelem má jaguár také nejsilnější skus. Přes území zvané Beringia se posléze rozšířili jaguáři až do tropů. Vzhledem k tomu, že nesdíleli společnou kořist, vedle sebe jaguáři a šavlozubí dokázali přežívat velmi dlouho … Na pobřeží Kostariky v současné době číhají kvakoši, mývalové a krokodýli na želví mláďata, která se po vylíhnutí snaží dostat co nejrychleji do moře. Pohyb na pláži pozoruje i jaguár, ale ten čeká na větší kořist. Z moře vycházejí na břeh další dospělé želvy, aby si v písku vyhloubily hnízdo pro svá vejce. Těžká a nepříliš obratný jaguár nemá žádnou práci je zabít. Jaguáři ale také loví v lesích, kde se potulují velká stáda pekariů bělobřichých. Zatímco před 400 000 lety jaguáři téměř vyhynuli, největší počet přežil v bažinách Pantanalu. V mokrém terénu se tam pohybují kajmani, velké vydry či kapybary. Na rozdíl od jiných velkých koček, které loví převážně v noci, jaguár neváhá vyrazit na lov ve dne. Jeho kořistí jsou mimo jiné kajmani, kterých je v bažinách Pantanalu až 10 milionů. Ve vodě jaguár - ač plavat umí – na kajmana nestačí, počká si tedy, až plaz vyleze z vody, aby se zahřál na slunci. Svou kořist zabíjí tak, že jí prokousne lebku, což kajmanovi přivodí rychlou smrt. Pravděpodobně to byla právě schopnost jaguárů přizpůsobit se životu v bažině, která jim v Americe umožnila přežít …