Smalls

Skalní maják je jedním z nejlepších vynálezů námořní historie. Zachraňuje životy na moři a zároveň čelí velkým bouřím. Jednou z nejextrémnějších britských lokalit je skupina osamělých skal s útesem Smalls uprostřed Irského moře, 32 kilometrů od hrabství Pembrokeshire na jihozápadě Walesu. Irské moře je lodní dálnicí mezi britskými ostrovy. Když tu v roce 1773 ztroskotala v silné bouři plachetnice Pennsylvania, John Philips navrhl maják podle plánů Henryho Whitesida, původně houslaře. Maják z dubového dřeva byl tvořen obytnou kabinou na vysokých kůlech, které kladou menší odpor vlnám. Nad kabinou ve výši 12 metrů byl ochoz se světlem. Stavitelé vyzkoušeli provoz majáku nejdříve na souši a hlavní konstrukce byla pak na útesu postavena během jednoho léta. Do provozu byl maják uveden v roce 1776 a sloužil přes 50 let. V roce 1831 rozbil kabinu vertikální proud vody, tzv. divoká vlna. Chování vln dnes zkoumá na universitě v Edinburghu testovací zařízení Flow Wave. Jeden ze dvou strážců majáku tehdy zahynul. Podle následného nařízení společnosti Trinity House starající se o britské majáky, museli na majáku sloužit tři strážci. Žili na majáku ve stísněných podmínkách až dva měsíce. Základním úkolem bylo udržování světla v chodu. Jejich zásoby potravin i pitné vody byly omezené. Ve volném čase se mohli věnovat svým koníčkům, čtení, rybolovu a oblíbené stavbě lodí v lahvích. V 19. století nastal ve Velké Británii ekonomický rozmach. Námořní obchod směřoval především do Liverpoolu. Podle historických dokumentů liverpoolského muzea proplulo ročně Irským mořem až 10 000 lodí. Majáky vydělávaly velké peníze, nejvíce právě Smalls. Dřevěný maják na Smalls byl nahrazen moderním typem z kamenů s hladkým povrchem. Zázrak viktoriánského inženýrství, vybudovaný na tomto útesu, byl dokončen roku 1861. Je 41 metrů vysoký a zdi ze žulových bloků má až tři metry silné, aby lépe odolávaly náporům moře. V roce 1987 byl maják Smalls automatizován a byl na něm vybudován heliport.