Anglický učenec a boj za Řecko

6. dubna 1941 bylo Řecko obsazeno německými jednotkami. Britské jednotky, které se nebyly schopny dále bránit, byly ze země evakuovány. Mezi evakuovanými vojáky byl také Monty Woodhouse, syn britského aristokrata a absolvent klasických studií na Oxfordské univerzitě. Woodhouse byl tak, jako jiní, evakuován do Egypta. Jenže v Egyptě dlouho neskončil. Woodhouse byl velmi brzy vybrán bývalým britským konzulem v Aténách do SOE. Prvním Woodhousovým úkolem bylo vysazení na Krétu a zde měl Woodhouse organizovat dodatečnou evakuaci britských vojáků, kteří se ve zdejších horách ještě skrývali. Také zde začal organizovat místní odpor proti Němcům. Akce byla úspěšná, a tak byl Woodhouse určen pro další akci v Řecku. V září 1942 byl vysazen v centrálním Řecku a se dvěma svými kolegy, Eddiem Myersem a Themistoclesem Marinosem zde začal organizovat řecký odpor proti Němcům. První akcí bylo vyhození mostu Gorgopotamos do vzduchu společně s řeckými odbojáři ze skupin ELAS a EDES. Akce povzbudila řecké sebevědomí a byla impulsem pro vznik národního odporu proti okupantům. Woodhouse však pochopil, že komunistické hnutí ELAS se snaží o převzetí moci v zemi. Proto Woodhouse varoval velení SOE před další spoluprací s ním. SOE však nemělo další řešení, a tak si spolupráci s ELAS, které bylo nejmohutnější odbojovou organizací v Řecku, začalo kupovat dodávkami zbraní. V létě 1943 byla spojenci připravována invaze na Sicílii, SOE proto potřebovala, aby v Řecku vznikla velká kampaň, která měla odlákat německou pozornost od Sicílie. Woodhouse se svými druhy a EDES a ELAS rozpoutají velkou sabotážní akci po celém území Řecka. ELAS však nakonec začíná vypovídat poslušnost a po té, co se v Řecku po pádu Sicílie vzdají italské jednotky, napadne konkurenční EDES. V té době britské jednotky osvobodí Atény. Země však velmi brzy upadne do občanské války přesně tak, jak předpovídal Woodhouse. V roce 1945 Woodhouse svou misi v Řecku ukončí a celý život lituje okolností, které vedly k rozpoutání občanské války. Woodhouse po válce působí jako diplomat, politik a spisovatel. Umírá v roce 2001 jako držitel nejvyššího britského válečného vyznamenání, Řádu za vynikající službu.