Keňa

Jérome Delafosse , průvodce pořadem, se právě nachází v Keni u vyschlého koryta řeky Milgis. Voda je v této zemi velmi vzácná a Jéromův cíl je dostat se k jezeru Turkana, největšímu pouštnímu jezeru na světě. Cestou se setkává s lidmi, kteří zde žijí již tisíce let. Umějí pozorovat a chránit přírodu. V oblasti kmene Samburu prší jen několik dní v roce. Samburové jsou kočovný pastevecký kmen, úzce spřízněný s masajskou kulturou. Dnes ale již moc nekočují a děti, kterým nejde pasení, chodí do školy. Jejich stáda jsou stále jejich nejcennějším majetkem. Život Samburů je podobně jako život Masajů silně spojen s životem jejich dobytka. Chovají krávy, kozy, ovce, a také velbloudy, kteří potřebují k životu méně vody. V běžné vesnici žije společně několik menších rodin nebo jedna větší rodina. Některé rodiny se vytrvale brání cestovnímu ruchu na svém území, ale některé dokázaly využít růst turismu ke svému prospěchu a za úplatu nabízí možnost nahlédnout do jejich tradičního života. Neuctívají jednoho konkrétního Boha, Bůh je podle nich všude. Bůh je v přírodě. Jsou obklopeni velkou faunou, ale nechtějí zabíjet divokou zvěř a to ani když mají hlad. Všechny živé bytosti staví na stejnou úroveň. Mimořádnou pozornost věnují floře. Žijí zkrátka v souladu s přírodou. Bez vody není stádo, není život. Když deště selžou a prameny vyschnou, Samburové se stále mohou spolehnout na své nepřerušené pouto s přírodou. Návod, kde vodu hledat, dávají divoká zvířata. Sloní stopy je zavedou až k vodě. Sloni díky klům a chobotu dokáží vykopat studny. Samburové předpověděli, že bude pršet a jejich předpověď se naplnila. Období sucha končí. Jeromovy další kroky vedou na území kmene Rendillů. Jsou chovatelé dromedárů a především jsou kočovníci, úzce spjatí s kmenem Samburů. Rendillové vezmou Jéroma na dalekou cestu k jezeru Turkana. Jedou na dromedárech až na samou hranici jejich území a cestou je velké horko. Místy až 55°C. Rendillové také žijí v souladu s přírodou a dokáží využít její dary pro vlastní potřebu i potřebu svých zvířat. Na hranici území se rozloučí, protože Turkanové, kteří žijí za hranicí Rendillů a jsou jejich úhlavními nepřáteli. Do cíle k jezeru Turkana, největšímu sladkovodnímu jezeru ve východní Africe, to je už jen necelých 50 kilometrů. Turkanové, jsou stejně jako Samburové a Rendillové, pastevci. Žili v srdci Velké příkopové propadliny v oblasti, kterou sužuje rok co rok větší a větší sucho, které decimuje stáda a způsobuje hladomor. Klimatické otřesy vyhnaly tyto lidi na břehy jezera Turkana. Díky množství ryb je základním zdrojem potravy. Ale ryby neslouží jen k přímé spotřebě, nasolené se pak prodávají a to až do Ugandy a Demokratické republiky Kongo. Jezero tak krmí lidi i daleko odsud. O tyto zdroje se dělí desítka etnik.