Zaplavený prales

Amazonský deštný prales o celkové ploše 3,5 milionů km2 obývá jedna desetina všech živočišných druhů na Zemi. Nacházejí se zde jak nížinné, záplavové, tak také montánní lesy. Ve větvích stromů dovádějí vřešťani a poletují mezi nimi největší dravci světa světa harpyje pralesní se širokými a zaoblenými křídly, silnýma nohama s obrovskými spáry, které hravě unesou kořist stejně těžkou jako ony, například vřešťany. Chápani milují fíky, jejichž semínka pak roznášejí po lese. Nápadně zbarvený pták skalňák láká mnohem skromněji vybarvenou samičku k páření a soupeří s ostatními samci. Mravenci střihači, jichž může v podzemních mraveništích žít až 8 milionů, přenášejí těžké kusy listů po stezkách do mnohdy vzdáleného mraveniště, aby jimi krmili houby, které zase slouží za potravu jim. Královna vážící 15x více než oni polně klade vajíčka, z nichž se vylíhnou dělnice. Nad mraveništi visí na větvích lenochodi, jejichž proslulou lenost způsobuje nízká výživová hodnota jedlých listů, jimiž se živí. Mají také pomalý metabolismus. V době, kdy části stromů mizí pod vodou, dokáží se při hledání potravy přemisťovat i plaváním. Juvie ztepilá, obrovský strom dorůstající až 50 metrů, má neméně velké a hlavně tvrdé plody, se kterými si dokáže poradit paka. Plod rozlouskne, jádra jí poslouží jako potrava a zbylá, nespotřebovaná, volně padají na zem, aby ze semen později vyklíčily výhonky nových stromů. Pulce jedovaté žáby pralesničky odnáší po vylíhnutí samec na zádech do prázdných skořápek para ořechů. Mnoho listů v Amazonském pralese je jedovatých anebo alespoň nejedlých, na což si musí zvířata dávat pozor. V noci vyráží na lov vačice čtyřoká. Tento všežravec vyhledává potravu čichem a o některé plody svádí boje s netopýry. Velké nesnáze způsobuje zdejším živočichům déšť trvající více než 200 dní. Za tu dobu spadne až 2,5 metru srážek. Vytváří se biotop zvaný „dočasně zaplavený les“, rozkládající se na 1 milionu km2. Povodně sahají až do hloubky 20 km do nitra pralesa. Ve vodě se daří halančíkům a také trahirům krátkoocasým, kteří se při lákání kořisti tváří jako samičky. Ryby zase loví želva matamata třásnitá, která dokáže dokonale splynout s okolím. Ryba štíhlotělka stříkavá klade na listy nad vodou vejce, která opatruje a pravidelně zavlažuje samec. Semeny kaučukovníku brazilského se živí piraňa rostlinožravá. V době záplav hrozí ve vodě nebezpečí od arapaimy, největší ryby Amazonie dorůstající až 3 m. Každých 10 až 15 minut se musí vynořit, aby se nadechla. Příbuznou této ryby z dob dinosaurů je stejně děsivá metrová arowana lovící hmyz na kmenech a větvích stromů vyčnívajících z vody. Voda ale nakonec začne ustupovat. Některé ryby uvíznou ve vysychajících tůňkách a zahynou. Pochutná si na nich například vačice čtyřoká. Jiné ryby, jako třeba trahir krátkoocasý nebo halančík, se k řece dostanou pomocí zvláštní schopnosti pohybovat se po souši. Samec arapaimy střeží potěr a bude v tom pokračovat 3 měsíce. Pětiměsíční mládě harpyje pralesní už brzy začne s létáním. Blíží se doba sucha a věčný kolotoč přírody v největším pralese na Zemi pokračuje …