Tazara

V sedmdesátých letech Čína postavila v Africe železniční trať z Tanzanie do Zambie. I dnes tato trať představuje vrchol železničního stavitelství. Na trati, která leží uprostřed doslovné divočiny, je 320 mostů. Tazara, jak se trať i vlak po ní jedoucí nazývá, začíná v Dar es Salaam a vede přes Mlimbu, Makambako, Mbeyu, Kasambu, Serenje, Mkushi do Kapiri Mposhi. Trať je dlouhá 1860 km. Vlak vyráží z Dar es Salam, největšího města ve východní Africe. Tady hraje prim v dopravě silniční síť. Na venkov a dál do divočiny je ale stále nejlepší dostat se vlakem. Trať ročně obslouží půl miliónu cestujících. Většina z nich ale používá třetí třídu vlaku. Pokud byste chtěli jet do cílové stanice první třídou, cena jízdenky je v přepočtu 28 euro, což je pro většinu zdejších cestujících astronomická cifra. Cena lůžkového vozu je dokonce 40 euro, což zde představuje měsíční průměrný plat. Lidé tedy volí cestu třetí třídou. Expres cestu zvládá zhruba za 42 hodin, normální vlak pak přes padesát hodin. Lokomotivu řídí dva strojvůdci, kteří se 8krát za cestu prostřídají. Tazara je pro celý africký kontinent symbolem africko-asijské solidarity. Trať stavělo přes 100 000 čínských a afrických dělníků celých šest let a doslova jí prosekali mačetami cestu divočinou. Obyvatelé zdejších lesů přicházejí obchodovat na zastávky vlaku. Snaží se tak trochu si přivydělat. Pro mnohé je to jediný zdroj příjmů. Vlak na rovině míří k cíli rychlostí 110 km za hodinu. Třetí třída je doslova přeplněná a praská ve švech. Vlak projíždí Selousovou rezervací, což je druhá největší tanzanská rezervace. Zde je povolen komerční lov. Pro strojvedoucího je tady ale cesta nebezpečná. Stále musí hlídat, zda na trati nejsou nějaká zvířata. Už několikrát se stalo, že vlak srazil slona a vykolejil. Dvě stě kilometrů od Dar es Salam se nachází stanice Kisaki. Právě zde se v dávné minulosti potkávaly karavany obchodníků a otrokářů. Vlak tady už má osm hodin zpoždění, doba příjezdu je pouze orientační a vesničané se tomu přizpůsobili. Nic jiného jim ostatně nezbývá. Velké plány ohledně rozvoje ekonomiky vzaly kvůli politice za své, a tak je nedostatek peněz poznat i na vybavení Tazary. Podle zdejší řeky se trať ostatně jmenuje. U řeky Tazary se nachází národní park Mikumi. Právě tady se díky trati usadili zdejší lidé a čekali, že jim železnice přinese lepší život. Bohužel realita jejich naděje nenaplnila. Tato část trati je nejtěžší, právě zde se nachází za sebou 46 mostů a tunelů. Tunely tady stavělo 3000 dělníků a sedmnáct z nich zemřelo. Za tunely vlak vjíždí do vrchoviny Mufindi, kde občas sněží i v červnu. Jedná se o jednu z nejchladnějších oblastí Afriky. Zdejší proměnlivé počasí se také podepisuje na destrukci trati. Úsek je nebezpečný i z důvodu možných teroristických útoků na vlak. Místní lidé, kteří zde žijí, jsou totiž dodnes pod vlivem zdejších domorodých kouzelníků. Ti o trati vykládají strašidelné báchorky a štvou domorodce proti železnici. Právě z těchto důvodů je ve vlaku policejní doprovod, který soupravu chrání. Zdejší krajinou vlak také většinou projíždí v noci. Stanice Mbeya leží v tanzanské jižní vrchovině. Tazara zde křižuje Velkou příkopovou propadlinu. Za ní je jezero Malawi. Jedná se o jedno z nejstarších jezer světa. Za ním se rozprostírá pohoří Livingstone. Zde se pěst