Santiago: Perla Atlantského oceánu

Na ostrově Santiago na Kapverdách je zdánlivě turistický ráj. Místní se často živí jako rybáři. Dříve tu prý bývalo více ryb, ale dnes zase práce rybářů není tak namáhavá. Místní kuchař vaří na stromě, hostům spouští na pláž židle. O padesát kilometrů dále leží pevnosti, které zde vybudovali Portugalci. Vytvořili zde obchod s otroky. Ostrov se stal centrem obchodu s lidmi z Afriky. Na ostrově totiž Portugalce neohrožovali místní obyvatelé, kteří se snažili své příbuzné zachránit. Afričtí dělníci se přiváželi na Santiago a odtud putovali dál do nového světa. Portugalci zde také stavěli kostely, kde se za poplatek otroci křtili. Nemělo to náboženský, spíše ekonomický význam. Voda je zde dodnes nejvzácnější komoditou, prakticky zde neprší a sucho vše ničí. V roce 2006 se zde vybudovala přehrada, ale dokonce na jejím dně už je dnes poušť. Místní farmář pěstuje kokosy, banány, papáju a třtinu na kousku oázy, kde buduje miniaturní přehrady, aby se jeho půda neproměnila v poušť. Vodu musí nakupovat a čerpat ji na půdou pomocí čerpadel, výdělky jsou nuzné. Farmář by se raději stal mechanikem a pole by pak za něj mohl obdělávat někdo jiný. Potápěči zkoumají živočišné druhy u pobřeží ostrova. Objevili tam podmořskou jeskyni, kde žije několik stovek druhů. Biodiverzita na pevnině tak dobrá není. Místní musí s osly cestovat daleko za pitnou vodou, někdy až čtyři hodiny denně. Školní výuka probíhá ve dvou směnách, aby se umožnila přeprava vody. Pasáty s sebou přinášejí těžká mračna, která však nepřinášejí déšť. Místní se snaží sázet na kopce původní druhy rostlin. I tam musí nosit vodu. Bylinkářka zase na horách sbírá léčivé byliny, které mají staletou tradici. Sbírá například fenykl nebo rozmarýn, citronovou trávu. Za den si vydělá čtyři eura, což vystačí na pár dní. Dalších pár žen se živí sběrem mořského písku, který prodávají dopravní společnosti na stavbu. Některé písečné pláže už téměř vymizely. Učitel a tkadlec vyrábí tradiční látky, které jsou součástí místních tradic. Vyráběli je už otroci, látka před rozšířením peněz sloužila jako měna. Silná je zde i kreolská kultura se zpěvem a tancem. Na ostrově také leží hřbitov s pozůstatky obětí diktatury nového portugalského státu. Tábor zde byl vybudován v roce 1936 a dvacet let zde sloužili dozorci z německých koncentračních táborů. Většina obyvatel tábora umírala na malárii, tuberkulózu, dehydrataci. Většinou se sem dostali afričtí bojovníci za svobodu. Vybudování krutých věznic na konci světa je známou taktikou, která měla zamezit šíření informací o takových táborech. Portugalsko bylo poslední zemi, která se vzdala svých kolonií.