Člověk irhoudský

Na počátku 60. let se během těžby barytu v masivu Jebel Irhoud poblíž Marrakéše stala důlní nehoda. Při této nehodě byla nalezena fosilie lidské lebky. Následné archeologické práce odhalily další lidské i zvířecí ostatky a zkamenělé nástroje z doby kamenné, konkrétně ze starého a středního paleolitu. Tehdejší odborníci se domnívali, že jde o pozůstatky člověka neandrtálského z doby před 40 tisíci lety. V té době byly za nejstarší nalezené pozůstatky homo sapiens považovány nálezy z etiopské oblasti Omo Kibish a Hertě, které jsou datované do doby před 195 000 let. Až o 40 let později, po roce 2000, se do Jebel Irhoud vrací archeolog Jean-Jacques Hublin z Institutu Maxe Plancka, aby zde se svým týmem učinil zásadní objev. Během postupného odkrývání půdních vrstev byl objeven rozsáhlý jeskynní komplex a ostatky celkem 5 jedinců. Za použití metody termoluminiscence se podařilo určit, že nálezy kosterních pozůstatků z Jebel Irhoud jsou o více než 100 000 let starší než nálezy z Omo Kibish a Herty. Pro vědce tento jedinečný objev znamená předefinovat rámec vývoje lidského druhu a posunout dataci výskytu homo sapiens až do doby 300 000 let. S jistotou lze tedy říci, že v Jebel Irhoud byl nalezen zástupce nejstaršího lidského druhu, člověk irhoudský.