Doolittlův nálet

18. dubna 1942 odstartovalo z paluby americké letadlové lodi Hornet šestnáct bombardérů Mitchell B-25B. Jejich cílem byla japonská města. Letce velel plukovník James Doolittle. Jejich úkol byl velmi riskantní. Japonsko v tu dobu nebylo vůbec v dosahu amerických letadel, která by startovala z pevniny. Jediným řešením, jak nálet provést, bylo odstartovat z paluby letadlové lodi. Ale i to byl problém. Tehdejší letadlové lodě nebyly přizpůsobeny pro start bombardovacích letounů. Proto bylo nutné vybrat nejvhodnější typ bombardovacího letounu a ten ještě upravit. Úkolem byl pověřen Doolittle právě proto, že už z doby před začátkem války měl obrovské zkušenosti s experimenty v oblasti letectví. Doolittle přesně chápal, jak psychologicky důležitý je tento nálet po japonském útoku na Pearl Harbor. Plukovník Doolittle si vytvořil tým na letecké základně na Floridě a začal celou operaci plánovat. Bylo jisté, že letouny nejsou schopny se po útoku vrátit na letadlovou loď a přistát tam. Proto bylo rozhodnuto, že letouny po provedeném útoku budou pokračovat do spojenecké Číny a tam přistanou na některém z tamních letišť. Každý ze speciálně upravených letounů nesl čtyři bomby, z nichž jedna byla zápalná. 1. dubna Doolittleovi muži vypluli se šestnácti bombardéry na palubě letadlové lodi Hornet. 12. dubna se Hornet připojil k letadlové lodi Enterprise a jejímu doprovodu. Celý konvoj zamířil k Japonsku. Vlastní operace byla plánována na 19. duben. Dne 18. dubna však konvoj narazil na dvě hlídkové japonské lodě. Ty sice Američané potopili, jenže zjistili, že jedna z lodí dokázala ještě před potopením zaslat rádiovou zprávu o americké přítomnosti v oblasti. Proto velení došlo k závěru, že není čas na něco čekat, a rozhodlo akci spustit. Všech šestnáct strojů odstartovalo a zamířilo k japonské pevnině. Po poledni dosáhly cílů a začaly s bombardováním. Japonci je nečekali, a tak byl odpor malý a neefektivní. Po shození bomb letouny letěly podél japonského pobřeží k jihu a na konci japonských ostrovů zahnuly směrem k Číně. Zhoršilo se počasí a letadla, kterým začalo docházet palivo, vlétla ještě do bouře. Kvůli tomu, že čínská strana včas nepřipravila přistávací plochy, piloti nedokázali najít letiště. Byl dán rozkaz k opuštění letadel. Třináct posádek seskočilo nad pevninou, jedna přistála v Rusku a dvě posádky přistály do moře. Sám Doolittle nebyl zraněn, misi ale považoval za neúspěšnou a očekával za ni polní soud. Letci se na zemi snažili mezi sebou najít, nicméně se to podařilo jen části z nich. Většiny se ujali čínští partyzáni a ti jim pomohli se dostat do tehdejšího čínského hlavního města Čchung-čchingu. Dva letci zahynuli při seskoku, další byli zraněni. Osm letců skončilo v japonském zajetí. Z něho se vrátili ale jen čtyři letci. Japonci se začali Číňanům mstít a prohlašovali, že nálet byl neúspěšný. Nicméně ve Spojených státech nálet vyvolal nadšení a Doolittle se svými letci byli vyznamenáni a dostávalo se jim patřičné úcty. Po skončení války Doolittle přiletěl do Japonska, aby si prohlédl ničivé následky použití atomových bomb.